Září 2008

Diana-Královna pomsty-4.kapitola

30. září 2008 v 13:56 | moje maličkost |  Kapitolovky HP-Diana-Královna pomsty

4.Nový účes, noví přátelé,staré vzpomínky

Jen nehybně stála a dívala se. Po tvářích ji stékaly slzy žalu, co už se nezahojí. Snažila se jim pomoct, snažila. Ale nemohla. Ještě uviděla jak tři zelené paprsky dopadjí na jejich těla.
"Néé!"
Vyčerpaně se posadila a složila hlavu do dlaní. Zjistila, že brečí. Další bezvýznamná noční můra, nebo snad vzpomínka? Zatřepala hlavou. Chtěla tyhle myšlenky vyhodit, jednou pro vždy. Byla ráda, že ty nafrněné káči co si říkaly spolubydlící ještě spí. Pohlídla na hodinky, které ukazovaly teprv půl šesté.
Aspoň si můžu dát pořádnou koupel. Pomyslela si.
Nechala po sobě stékat vodu a přemýšlela. Né nad minulostí, spíš nad budouctností. Co ji čeká, co ji nemine. Vybavila si různé tváře. Tváře zmijozelských, nebo nebelvílrských. Nebo toho náfuky ze včerejška. Pobaveně se usmála, když si na včrejšek vzpoměla. Vylezla z vany obmotaná ručníkem a jediným kouzlem si vysušila vlasy. Je přece už plnoletá. Je to docela divný pocit, mít najednou dlouhé vlasy. Vždycky je měla krátké, nikdy se jí je nechtělo česat.
Povzdychla si a na boku si vyčesala culík. Rty zvýraznila bezbarvým leskem a na oči si dala tmavě modré stíny. Docela se sama sobě líbila.
Když vešla do pokoje, zjistila, že pořád spí. Oblíkla si teda školní uniformu a vydala se dolů do společenky. Sešla až dolů a posadila se do křesla přímo na proti ohni.
"Co tak brzo?"
Diana se otočila a pohlédla do zlatohnědých očí Alexe Dyreka.
"Co zase otravuješ?"
K jejímu překvapení to neznělo otráveně, spíš pobaveně.
"Nedostal jsem odměnu."
"Chceš ještě z druhé strany?"
"Ani ne, co takhle teda aspoň spojenství?"
Diana uvažovala.
"Proč?
"Ty tady nemáš nikoho, protože si chtěla zřejmě do zmijozelu. já k tomu mám osobní důvody. oba nás tady nechtějí. vždycky je dobré mít o koho se opřít,né?" oslnil ji zářícím úsměvem.
Diana se zamyslela. Vlastně měl pravdu. Je teď jak v hnízdu vos. Potřebuje spojence. Samozřejmě je tu Snape. Ale s tím měla jiné plány. A navíc chodí do zmijozelu.
"Dobrá spojenci, nic víc!" Varovala ho.
Spokojeně se usmál.
"Půjdeme tedy na snídani?" Zeptal se po chvíly.
Kývla. Šla tři koroky za ním, ale najednou ji kdosi vtáhl do postraní učebny.
"Jsi v nebelvíru!" Konstatoval Lucius Malfoy.
"Jo, bohužel jo a řekni těm svým gorilám ať se klidní! budu mít modřinu!"
Navenek působila v klidu, ale vevnitř ji cosi svíralo.
"Můžeš mi k tomu něco říct?" Naléhal na ni Lucius.
"Znáš to přísloví?" Odvětila.
"Jaké zas přísloví?" Vypadal už mírně naštvaně.
"Přátele si drž blízko, nepřátele ještě blíž a já u našich nepřátel jsem velmi blízko, že?"
Odpověděla spokojeně. Nad tady touto výmluvou bádala celou noc.
"Dobře."
Diana byla ráda, že je v suchu. Přece jen si ho nechtěla proti sobě poštvat hned na začátku.
"Můžeš mě tedy doprovodit ke zmijozelskému stolu?"
"Ale jistě!" Ušklíbla se.
To jste měli vidět jak se celý velký sál tvářil, když jsme vešli dovnitř. No, ono se moc často nestává, aby šel nebelvířan bok, po boku se zmijozelem. Zvlášť jsem si užívala zaostalý pohled pobertů! Cha! Jediný, kdo se na mě spíš pobaveně smál, byl Dyrek. Když jsme se v půli velkého sálu oddělily (on musel jít ke zmijozelskému, já k nebelvírskému stolu a upřímě, myslím, že bych mu po chvíly, už skočila po krku!), sedla jsem si hned vedle Dyreka, který se na mě zalíbeně culil. Tohle všechno se Dianě při vstupu do velké síně honilo hlavou.
"Téda, já jsem věděl, že na tebe kluci letí, ale až takhle!" Pronesl obdivně Dyrek, když si sedla na místo, které ji zatím držel.
"Ty mě ještě neznáš!" Pronesla tajemně.
"Rád bych poznal!"

Diana-Královna pomsty-3.kapitola

26. září 2008 v 17:48 | moje maličkost |  Kapitolovky HP-Diana-Královna pomsty
Promiňte za zmatky. Dianina sestra byla její o rok starší sestra! Nějak jsem se v infu sekla! Jinak pěkné počtení!

3.Prozrazení v utajení!

Jak ve zlém snu došla k nebelvírskému stolu. Došla až úplně ke konci, posadila se až na poslední židly. Až teď jí došlo jak byla hloupá! Měla stím přece počítat! Vždyť i její sestra chodila do nebelvíru! Na tohle nemyslela!Byla na sebe naštvaná, ale něco ji na tom hřálo. Ještě pořád má světlé stránky! Rozhlédla se. Od zmijozelského stolu na ni hleděly pohledem-U nás si skončila ty špíno! A ta parta poblitů zas pohledem-Tak kdo je tady krvezrádce?
Jediný kapánek podivný pohled na ni vrhal Snape. Nebylo vidět, jestli se s ní chce ještě bavit. Asi ne. Škoda. Horší bylo, že tohle tak trochu komplikuje plán! Vždyť se potřebovala dostat co nejblíž toho parchanta! A takhle?
Bude muset vymyslet nový plán! A to rychle. Nic nejedla, prakticky neměla hlad. Když uslyšela hlas prefekta, rozhodla se vydat se za ním. Něco ji však zadrželo.
"Slečna Black? profesor Brumbál by sváma rád mluvil." To byla ta velice příjemná učitelka z chodby.
Šli v tichu, ani jedna zřejmě nechtěla zapříst pořádný rozhovor.
"Nevíte co mi pan ředitl chce?" Otázala se slušně a modlila se, aby už tam byli.
"Netuším."
Konečně došli až k chrliči.
"Citrónová zmrzlina!"
Už se chtěla učitelky zeptat co to mele, ale ta ji jen jemně strčila do chrliče a šla si po svých.
Sem zvědavá jak se dostanu zpátky. Povzdychla si.
Vyšla před masivní dveře a zaklepala. Po chvíly se u dveří oběvil vcelku starý muž v půlměsíčkových brýlích. A pozval ji dál.
"Chtěl ste se mnou mluvit?" Otázala se.
"Posaďte se, hned se to dozvíte."
Posadila se a čekala co bude dál.
"Moc dobře vím, že vaše pravé jméno není Black."
Diana ztuhla. To ne!
"Nebojte se nikomu to neřeknu, vaši pravou identitu neznám i když mi někoho silně připomínáte. ale o tom silně pochybuji."
"Proč?" Zašeptala vykolejená Diana.
"Proč vás nevyhodím? věřím, že máte pro toto rozhodnutí doopravdy dobrý důvod, jen vás chci upozornit, že hrajete nebezpečnou hru!"
Diana pochopila. Byl přesně takový jak o něm mluvila.
"Znám pravidla! neprohraju!" Odpověděla sebejistě.
"Pak tedy, rád jsem vás poznal slečno Black!"
Došla až ke dveřím když se zarazila.
"Pane řediteli?"
"Ano?"
"Víte nevím kde je společenská místnost.........."
"Nebojte, už tam na vás někdo čeká!" Mrkl na ni a vyprovodil ji z pracovny.
Jen doufala, že ji tam nečeká ta rusovláska, to by nebylo dobré! K jejímu velkému štěstí tam ale žádná holka nečekala. Čekal ji tam... Snape. Ale ten je přece ze zmijozelu né? Kývla na něj a on ji k jejímu velkému překvapení mávnutí oplatil. Už by se k němu vydala, kdyby se neozvalo.
"Hm, pro tebe jsem přišel já!"
Otočila se a podívala se do zlatohnědých očích jakéhosi kluka, k její smůle nebelvířana. Koho by taky čekala, že? Otočila se a vydala se k němu. Šli po tichu. To už je po druhé, co ji někdo s kým si neměla co říct, vodil po chodbách. Jen ji zarazilo, že se jí neposmíval.
"Jsem Alex, Alex Dyrek" Představil se.
"Bond, James Bond" Vystřelila si z něj.
"A já myslel, že se na takové filmy čistokrevní nedívají." Zavrtěl pobaveně hlavou.
"Jeden myslel a víš co vymyslel!"
Byla ráda, že se konečně dostali až k obrazu baculaté dámy.
"Heslo je-famfrpál" Objasnil jí.
Už chtěla vejít dovnitř, kdyby ji kluk nechytil za ruku.
"A co odměna?" Zeptal se.
"A co bys chtěl?" Přistoupila na jeho hru.
"Co třeba polibek" Našpulil pusu.
V tu chvíly mu přilítla pořádná facka. On se ale nenaštval a jen se na ni podíval pohledem spráskaného psa.
"A to bylo za co?"
"Za to že nerozeznáš čistokrevné, od kurev."
Řekla a vběhla dovnitř.

Alice sestřenka Lily-8.kapitola

26. září 2008 v 15:45 | moje maličkost |  kapitolovky HP-Alice sestřenka Lily

8.Změna je život! Zvykej si!

Sedím a hledím na tu spoustu jídla, ale nemám hlad. Což je u mě dost divné, já mám totiž hlad pořád. Ale věřtě mi, že hlad je můj nejposlednější problém, který bych teď chtěla řešit. Mám jich mnohem víc. A většinou v klučičím rodě. Například-James Potter,Sirius Black......
Už mi z toho hrabe. Volejte k mungovi, už mi fakt hrabe. A konkrétně právě s těch dvou. A taky ze spousty změn. Změny nesnáším. A snad nejdivnější změnu mám přímo před očima. Lili tu totiž sedí s Jamesem a nehádají se,nepošťuchují ani nic podobného. Ne že by spolu přímo chodily. To fakt ne. Jen se prostě chovají tak...... no nevím jak to vysvětlit. Myslíte si, že ve škole už se nikdo nehádá?Že je klid? Houby. A máme tady změnu číslo dvě. Podivné Blackovo chování. Ano slyšíte správně. Blackovo..... Pro mě navždy už jen Black. Začalo to asi na tom pobertovském večírku.......... No ten byl sice fajn, všichni jsme se ožrali a tak. Zkrátka fakt parádní sranda. Jenže potom se všechno změnilo. Podivám se Blackovým směrem a schytám jeden nenávistný pohled, který poté ihned oplatím, ach jo.
"Proč nejíš?" Optá se mě Lott
"Nemám hlad"
"Kdys ho měla naposledy?"
"Hele nerejpej, náhodou včera jsem jedla!"
"Jo, jedno rajče!"
"Hele tak už mě nech být!"
"Šak jo, já jenom, že by ses měla najít!"
"A to jako proč?"
"Abys měla sílu!"
"Na co sílu?"
"No přece na ten konkurz!"
"Hm, no já tam nejdu........"
"Cóóó?" Vyletí Lott.
"Ale, je mi špatně..." Přestírám.
"To říkej mí babce!"
He, nejsem moc dobrý lhář.
"Je to kvůli nim.." Ukáže Lott prstem na Lily a Jamese.
"Ani ne."
"Tak proč?"
myslím, že tahle debilní debata by pokračovala ještě dlouho kdyby najednou..
"Nazdar Evansová, nebo bych měl spíš říct poseroutková?" Musí pořád Black přílívat olej do ohně?
"Proč zrovna poseroutková? na nic lepšího si nepřišel?"
"Na tebe se to hodí! vždycky všechno vzdáš!" Okamžitě mi dojde na co naráží.
"No a co ty? ty zas furt utíkáš před svou vlastní rodinou?"
"Neutíkám!"
"Ale utíkáš!"
"Neutíkám!"
"Hele Blacku brzdi! nebudu se s tebou tady hádat jak osmiletý děcko!"
"Jé to tobě už není osm?že sem si nevšim!"
"ÁÁÁÁÁÁ" Zařvala jsem a šla pryč než mi vybouchne hlava.
Ve dveřích jsemse ještě otočila a ukázala mu projev mé náklonsti. Vztyčený prostředníček. Já přece nejsem srab! Já to dokážu! Budu tam a všem to předvedu! Se budou ještě divit! A nějaký Sirius Black mi může být u prdele! A začnu se chystat hned teď!

Diana královna pomsty-2.kapitola

24. září 2008 v 17:12 | moje maličkost |  Kapitolovky HP-Diana-Královna pomsty
Nevím, jak bude přibývat temný anděl. Je to krátká povídka tak asi až po delší době.

2.Jeden malý problém jménem nebelvír!

"Máš problém, Blacku?" Vyjela zostra.
"Jo, když tě vidím, tak jo!"
"No tak radši vypadni, já se na tvůj blbej xicht, taky nechci dívat!" Vracela úder.
"A na ten slizounův jo?" Vložil se do toho jeho kamarád.
"Všechno lepší než ty Blacku!" Odpovím už mírně vytočená.
Kluk kterého ještě před chvíly nazvaly slizounem zřejmě ví, že tohle bude o hubu a nenápadně vyklouzne pryč. Sakra! .
"Mám takovej pocit, že ti zmizel princ na bílím koni!" Uchechtne se Black.
"Hm, zdřejmě je stejný srab jako ty!"
"Co si to dovoluješ!"
"No fuj, já si na tebe dovolovat nehci!" Převrátila smysl jeho slov.
Najednou se zableskne a Black i se svou partou slizounů se začínají chovat dvně.
Dianě vyletělo obočí vzhůru, když zjistila, že všichni jako špatně naladěná deska sebou trhaně začnou škubat pryč od Diany. Po chvíly zjistila proč. Za ní stál ten kluk (umaštěnec) a měl zlověstný výraz.
"Dík, ale zvládla bych to!" Poděkovala mu neochotně.
"Jo jasně, tři na jenoho." Ušklíbl se.
"Nevěříš mi snad?" Rozhořčila se.
"Měl bych?" Optal se.
"Jo"
"A to jako proč?"
"Protože spolu budem zřejmě v jedné koleji!"
S těmito slovy ho vystrčila, aby se mohla převléct. Když se však nasouklala do svého úboru ,zjistila jednu malou chybku. Bohužel jí byl trochu krátký a tak dost odhaloval. Byly se sestrou dvojčata a přesto byla menší. Sestra,rodina.............................
"Můžu už?" Vytrhl jí hlas Severuse Snape z myšlenek.
"Jasně!" přisvědčila.
"Jak se vlastně jmenuješ?" Optal se jí. Juchů! Malá změna k lepšímu.
Už, už by řekla své normální jméno, ale včas se zabrzdila.
"Diana Black!"
"Black?"
"Jo, Black a ty?
"Severus Snape."
"Snape?"
"Jo Snape."
Na tohle se Diana rozesmála a Snapovi též cukaly koutky. Její smích. Jak dlouho, už ho neslyšela? Něco jí říkalo že tenhle kluk je na tom podobně. Dvě dobrá srdce v temné skořápce. Ušklýbla se pro sebe.
Když vystupovali tak se od sebe oddělily. Ona musela k prvňákům. Po nějaké chvíly se konečně dostala do hradu. Tam se seznámila s přísně vyhlížející učitelkou co se menovala McGonagallová nebo tak nějak. A ani ji vůbec nepotěšilo že půjde první.
"Diana Black!" Rozneslo se velkou síní.
Diana došla ke klobouku pod náporem různých oči. Ať už zmijozelských či nebelvírských.
Hodně si toho zažila. Diana nadskočila a vduchu se divila jakto, že pod ní židlyčka nepraskla.
Je pevná. Diana zakroutila hlavou. Nevěděla co říct. Klobouku to zřejmě nevadilo.
Tak kam s tebou, jsi chytrá, ale havraspár to nebude. Ani mrzimor. Nebelvír, nebo zmijozel. Ano už mám jasno. Nebelvír!
Už, už chtěla protestovat, ale nevěděla jestli by to klobouk slyšel a navíc klobouk se právě odhodlal svou doměnku říct nahlas.
"Nebelvír!"

Diana-Královna pomsty-1.kapitola

23. září 2008 v 19:30 | moje maličkost |  Kapitolovky HP-Diana-Královna pomsty

1.Člen rodiny Blacků

"Hele Reme, kam to čumíš?"
Nic, žádná reakce. Podíval se tedy po směru Remova pohledu.
"Vau, to je fakt kočka, líbí se ti Reme?" Zeptal se Tichošlápek.
Remus zavrtěl hlavou.
"Ne, jen mi někoho připomíná."
"Takže ti nevadí, když jí klovnu?"
"Tichošlápku, Tichošlápku!" Ozval se teatrálně James.
"No co?" Nasadil svatouškovský výraz.
Na to se všichni rozesmáli.
Ježiš, to se na mě musí pořád čumět! Rozčilovala se v duchu Diana. Všechny je znala. Něco ze sestřina vyprávění a něco z toho, co si pozjišťovala sama. Normálně by jí byli simpatyční, ale teď se musela chovat chladně a hlavně k nim. Doufala, že si jí už nebudou všímat, ale mýlila se. Právě si to štrádovali přímo k ní.
"Smím vám pomoct s kufrem?" Zeptal se Siriusa laškovně na ni zamrkal.
Rozhlédla se. Právě kolem ní procházely smrtijedské děti v čele s Luciusem Malfoyem. Je čas začít.
"Fuj, dyť bych od tebe mohla něco chytnout, ty zrádče vlastní krve!"
Sirius na ní zůstal spolu s Poberty zírat a Lucius se zastvalil a začal se pochechtávat.
"Cože? co si to dovoluješ? a kdo jsi ty?" Řekl rozzuřeně.
"Diana Black! k vaším službám!" Zasmála se pohrdavě nad jeho překvapeným výrazem.
"Ty jsi z rodiny Blacků? jakto že tě neznám?" Zeptal se zmateně.
Diana věděla, že rodina Blacků je rozvětvená po celém světě a proto si vybrala právě přijmení Black. Potřebovala, aby si mysleli, že je čistokrevná.
"Jsem sestřenka z francie ty špíno! nechápu proč se s tebou vůbec bavím!"
Odsekla a chtěla odejít, ale on ji pevně chytil za ruku.Už, už, se mu chtěla vytrhnout, ale najednou promluvil chladný hlas.
"Pust ji Blacku, nevidíš, že o tvou přítomnost dáma nestojí!"
Na to všichni poberti vytáhly hůlky, stejně jako zmijozeláci, jenže zmijozeláků bylo víc.
"Pojď, serem na ně." Řekl James a táhl Siriuse pryč.
"Ty seš Diana Black?" Zeptal se poté Lucius.
"Ano to jsem já. a ty si určitě Lucius Malfoy, syn smrtijeda."
Všichni na ni vykulily oči.
"Odkud to víš?" Zeptal se překvapeně.
"Nezapomeň, jsem Black!" Řekla se smíchem a odešla si hledat volné kupé.
Fuj, malem jsem se z něho poblila.
Uvažovala Diana, když hledala volné kupé. Prošla kolem jednoho kde seděla nějaká rusovláska se zelenýma očima. Poznala ji. Lily Evansová, nejlepší kamarádka její sestry. Ta dívka brečela. Dianě se sevřelo srdce a rychle se vydala pryč. Žádné volné kupé už nenašla. To budu radši na chodbě,než vedla té rusovlásky.
Diana věděla, že ta holka pravděpodobně pláče pro její sestru. Bála se, že by to nevydržela a vyklopila jí pravdu. Tahle holka pro ni bude obzvlášť nebezpečná!
Znovu se rozhlédla. Nakonec přeci jen uvidělala volné kupé. Tedy skoro.... Seděl v něm nějaký kluk s umaštěnýma vlasama a uhrančivě černýma očima.
"Ahoj!" Pokusila se o přátelské chování.
Kluk jen kývnul hlavou. Za víc mu nestála. Pomalu pootevřela okýnko vlaku, vytáhla si z kabelky krabičku cigaret a zapalila si.
"A hele srabus!a dokonce ve společnosti naší slečny Black!"
Ozvalo se za ní. Otráveně se otočila a uviděla čtyři známe tváře.

Temný anděl noci-2.kapitola

22. září 2008 v 17:04 | moje maličkost |  kapitolovky HP-Temný anděl noci

2.Seznamte se:Deborah Kentová-James Potter

"A tak se Kruval rozrostl............."
Bla,bla!James už nevnímal to žvanění. Už z cesty byl docela zdrblý a bodla by mu pořádně horká koupel.
Vůbec nevěděl, že je to sem z Bradavic takový kus! Lodí cestovaly bezmála celý den. Navíc vedle něho seděla odrážečka a ta měla bohužel mořskou nemoc. Celou tu cestu se snažil manipulovat s mobilem. Chytrou věcičkou, co mu dal Rem. Prý je to rychlejší a můžou se slyšet. Zapoměl se zmínit, že mnohem složitější. Ještě, že byla již zmiňovaná odrážečka z mudlovské rodiny.
"A ještě pozor!" Zvýšil hlas Sedrick, kluk co je doprovázel do jejich ložnic.
To přinutilo Jamese zvednout hlavu a odejít ze svých myšlenek.
"Pokud tady chcete přežít ve zdraví, zdaleka bych se vyhýbal Deborah Kentové!"
James slyšel, že to méno vyslovil s úctou. Rád by se, stejně jako všichni, ještě na něco zeptal, ale to už Sedrick ohlásil, že jsou v místě vytouženého odpočinku.
"Tak jsme tady! večeře je v půl osmé! budu tady na vás čekat!"
"Heslo je-jen jeden vítěz." Oznámil a otočil se k odchodu.
Jen co se obrovský erb otevřel, vyšli do síně kulatého tvaru. Bylo tu několik krbů a velký kulatý stůl. Velké, černé závěsy propouštěly jen minimum světla. Z každé strany pak vedlo obrovské schodiště. James po něm vyšel a zastavil se u dveří z nápisem James Potter.
"Chytač!" Pronesl a dveře se otevřely.
Kapánek ho překvapilo, že stěny jsou bílé, né černé. Ale jakmile na barvu pomyslel stěny zčernaly. Nakonec si stěny zvolil do červena, aby mu to připomínalo Bradavice. Snad nejvíc ho oslnila masivní postel která zabírala půku pokeje. Odolal pokušení na ní hupsnout a šel se věnovat očistě, do poněkud zvláštní, trojúhelníkové vany.
Z vany vylezl téměř po hodině. Měl umyté vlasy, kterému voda připlácla do pro něho nezvyklého účesu. Vyšel z koupelny. Otevřel skříň. Ve skříni bylo několik hábitů, z kruvalskou značkou. Všechny mu k jeho překvapení výborně padly. Oblékl si tedy jeden do fialova zbarvený. Nasadil brýle a vyšel ven. Bylo teprve ani ne sedm a nikdo z jeho spoluhráčů tu ještě nebyl. Povzdychl si. Nakonec ho napadlo projít si hrad. No, dost šílené, když uznáte že tu je teprv pár hodin, ale na Jamese ani moc né. Odsunul erb a vydal se pryč.
Chodby tu neměly moc obrazů. Narozdíl od bradavic. Za to tu měly všude po stěnách erby. Našel tu erb Malfoyu a dokonce Blacků. Kdyby tady byl tichošlápek, určitě by na něj pliv. největší erb na sobě měl nápis Kentovi. Není ta Deborah náhodou Kentová? Tenhle kruval je pořádně divná škola! Pomyslel si!
"Je konec!" Uslyšel najednou z postraní chodby.
Tam stál nějaký zaražený chlapec. Před ním stála dívka z fialovýma očima a kaštanovýma vlasama do půlky zad. Na sobě měla bílé tílko, pošité fialovými růžemi, fialovou sukni a bílé boty na podpadku.
"Jak konec?" Ten kluk vypadal zničeně.
"Konec,už si mě přestal bavit." Odpověděla znuděně.
Tahle holka vypadala jako Sirius v sukních. Stejný přístup. Jenže Sirius se vždycky snažil být aspoň trochu zdvořilý. Tuhle holku to zřejmě nezajímalo.
"Ty,ty!" Kluk zdřjmě nemohl najít slov.
"Ty děvko!" Dořekl.
Dívka ztuhla a vytasila hůlku. Jedním pohybem kluk odletěl na zeď a zpátky. James na to zíral s otevřenou pusou.
"Ještě jednou řekneš o Deborah Kentová, že je štětka, tak tě zabiju." Ozval se nějaký tmavovlasý kluk, který teď vystoupil z poza rohu.
"Víš, tady Liam je stokrát lepší!stokrát! ty jsi póvl! vždyť nejsi ani čistokrevný! snad sis nemyslel, že to bude něco víc! nebuď směšný."
Ne, Sirius by tohle nikdy neřekl. Nebyly stejní!
Aspoň ví, co je zač! Podíval se, že by tomu klukovi pomoh, ale ten už tam nebyl.
"Ehm, všude jsme tě hledal,i de se na večeři!" Ozval se hlas Sedricka.
Rozhlídl se. Nikde,nikdo. Promě nebelvírského družstva, co už šilhá hlady..
Večeře proběhla v klidu. Jídlo bylo překvapivě stejně dobré, jako v bradavicích.
"Tak a teď bych mile rád seznámil naše družstvo z družstvem bradavic!" Řekl ředitel.
Neochotně jsme se přesunuli dopředu.
"Kapitán za nebelvír-James Potter" Ozval se potlesk.
"A náše známa kapitánka-Deborah Kentová!"
James překvapeně zvedl hlavu a díval se do chladných fialových očí. Dívka mu podala ruku.
"Deborah Kentová."
"James Potter."

Diana-Královna pomsty-prolog

21. září 2008 v 20:39 | moje maličkost |  Kapitolovky HP-Diana-Královna pomsty

Prolog

"Ať se to povede, prosím!"
Dívka pevně zavřela oči. Když je otevřela, už před ní nestála ta dívka co předtím. Její odraz v zrdcadle byl jiný. Její hnědé oči byly nyní tmavě modré, stejně jako vlasy, které jí teď sahaly po pas. Typické mateřské znaménko pro rodinu Whitů, na její tváři, bylo pryč.Zalíbeně se na sebe podívala.
"Zbohem, Amando Whitová!" Řekla z dávkou hořkosti v hlase.
"Přichází Diana Blacková!" Zasmála se skřehotavým smíchem.
Pak její zrak utkvěl na fotce, na nočním stolku. Byla na ní se svou rodinou. Šťastná. A ona zase bude šťastná, až uvidí posledního z rodu Malfoyu chcípnout. Zničeného a poníženého!
Ještě jednou se kolem porozhlédla.
"Zbohem!" Zašeptala.
Pak vzala kufr a vyšla z domu. Chytla se přenášedla a zmizela. Za chvíly na to, byl celý dům Whitů v plamenech.

Alice sestřenka Lily-7.kapitola

20. září 2008 v 16:49 | moje maličkost |  kapitolovky HP-Alice sestřenka Lily

7.Famfrpál ať jde do prdele a James Potter s ním!

Lotty to vzala celkem dobře. Škoda že to tak dobře nevzal pan učitel Kratiknot, tomu se zřejmě nelíbilo, že obsah Lottyna kotlíku je všude po třídě.
"Ty ses zabouchla do Bubly?" Vyjekla, mezitím co chudák učitel ukízel pomocí hůlky třídu.
Někdy přemýšlím jestli má mozek. Ona asi neví že jsem ve věte-ho miluji, použila ho. Mužský rod. Kdyby to aspoň zašeptala. To ona ne. Ona to musí zařvat na půlku Bradavic. Jemně(to tak) jsem ji praštila do hlavy, aby se vzpamatovala.
"Kde si přišla na Bublu? vždyť je holka!" Ohradím se, když se po nás celý nebelvír a zmijozel v čele s nanejvýš vyjevenou Bublou, už nedívají.
"No, vždyť nenávidíš ji, né?" Zeptá se Lott o trochu klidněji.
"No to jo." Přiznám
"Jenže jsem na kluky!" To ti můžou potvrdit ti, co už mi prošli postelí a že jich teda bylo! Dodám pro sebe.
"Aha, tak koho?"
"No víš, no Jamese." Řeknu potichu.
Řekla jsem někdy že má Lott mozek? Jestli jo, tak mi promiňte. Ona nemá v té své hlavě ani to hovno.
"Jamese?" Vykřikla znovu, jako by to před 5 vteřinami nezařvala prvně. Možná to zařve ají po třetí.
Teď se na nás už všichni dívají jak na voly a profesor vypadá že nám brzo utrhne hlavu.
Lott se naštěstí zase uklidní (po třetí nezařve, jupí!) a zase šeptá.
"Ale jak to? vžyť ten miluje Lil a navíc ty ho nenenávidíš!" (chytré slovo to nenenávidíš, bozději se Lott zeptám kde ho sebrala.)
"No víš, já ho nenávidím, protože furt podlézá Lil, ale najednou se mi zdá že spíš žárlím." Přiznám sklesle.
"Aha tak to jo." Řekne.
"Jenže on miluje Lil." Řeknu smutně.
A pak najednou moje kamarádka něco řekla a já byla v tu chvíli ráda, že jsem se svěřila.
"Já být jím, vyberu si tebe. a jestli si tě nevybere, je to hňup!"
Tak tohle mi fakt pozvedlo náladu. A já si dala předsevzetí (vím že není nový rok), že na něj zapomenu, když má plnou hlavu Lil a budu se věnovat jiným klukům.
"Tý jo, tys to předsevzetí vzala vážně!" Pokývala Lott vážně hlavou, když jsme mířily na bradavické pozemky.
"Jaký?" To se k nám přihnal Sirius, ujistit se jestli to večer platí.
"No to, no.." Snažila se před ním nekoktat Lott.
"Ale žádný." Řekla jsem a bouchla do Lott, ať se vzpamatuje.
"Alice!" Ozve se za mnou.
Stojí tam pohledný mrzimorák s kterým mám rande.
"Platí to tedy zítra ve tři?" Zařve.
Ukážu mu vztyčený palec, jako že jo a sleduju jeho záda.
"Máš rande?" Optá se Sirius.
"Jo už čtvrtý." Řeknu významně a zdá se mi, jako by Siri zesmutněl, blázním!
"Tak to už jste daleko!" Řekne Dvanácterák, který se tu objeví. Ach jo, ty jeho oči... DOST!!!
"No nejsou, každý rande s jiným klukem" Řekne Lott, ta se zřejmě vzpamatovala a teď by mohla bouchnout do mě, ať se taky vzpamatuju.
"To je teda síla." Vydechne James. Ani náznak žárlivosti.
"Hele víš o tom, že mi přebýráš povolání!" Naštve se na oko Sirius a já se musím smát!
"To by byla Lil ráda, kdyby to věděla!" Řekne James a mě stuhne krev v žilách. Zase Lil.
Naštěstí nejsem jediná, poznámka o Siriusově sukničkářství docela vzala Lott. Čehož si naštěstí, promě mě nikdo nevšim.
Nakonec si všichni společně s čehož je Lott nadšená a já malinko vykolejená, sednem spolu pod strom. Nakonec ale uvážím že bude lepší vypadnout. James furt kecá o Lil, což se nedá vydržet. Všimnu si, že má sebou koště a porosím ho jestli by mi ho nepůjšil. James chvíli váhá a nakonec podlehne mé kráse(kéž by,) a svolí.
Vyhoupnu se teda na koště a jdu se proletět. Kroužím kolem rybníka s jemností laně a vysloužím si obdivné pohledy. Zřejmě si mysleli, že létám stejně jako Lil, hrozně. Jenže já lítání miuji!
Když asi po půl hodině lítání, kdy sem předváděla své nejlepší kousky sletím dolů. Všimnu si, že si to ke mě štráduje James. Že by změnil názor, rozhodl se, že jsem tisíkrát lepší než Lil, když mi vlasy zvedá vítr a já létám jako drak? Víte, já nedělala ty kličky jen tak. Moc dobře vím co je promě Lil (fůůj!), jeho vášní v životě. Létání.
"No víš." Začne nervózně. Ach jo ,ten je sladký.
"No víš, nechtěla bys jít na famfrpálový konkurz?"
Buch, právě jsem sletěla z obláčku snění zpátky do kruté reality. Ano chce mě, ale jenom v týmu. Rychle vykoktám něco v tom smyslu, že jo a u utíkám pryč. Když už jsem tak daleko, že vím že mě neusliší zařvu z plných plic.
"Famfrpál ať jde do prdele a James Potter s ním!"

Temný anděl noci-1.kapitola

19. září 2008 v 17:42 | moje maličkost |  kapitolovky HP-Temný anděl noci

1.To dobré a To zlé

Kruval:
"Tak co? budeš ještě dělat oči na mýho Tobiho?" Zeptala se.
Bavilo jí to. Ponižovat mladší, měla z toho zvláštní uspokojení. Zvlášť ráda si vychutnávala tuhle o dva roky mladší holku, Tobi ji už dávno nezajímal. Znovu se na ni podívala.
"Tak co, nebo to chceš prožít ještě jednou?" Řekla a dívky kolem se uchechtly.
Samozřejmě že mluvit nemohla, jen jednou by promluvila, jen jednou by zaprosila a byla by považována za ustrašenou slepici. A to ona není. Ne, ona hrdost má! Ale jek dlouho to vydrží, bolest tupí smysly.
Najednou kletba, co jí znemožňovala dýchat ustala. Cítila, že se ty mrchy co ji mučily, se zarazily. Proč asi? Otevřela oči a spatřila postavu. Postavu patřící královně celého Kruvalu. Své hluboké fialové oči zabodla prvně do holek a pak do ní. Pak promluvila. Tichým hlasem, ale přesto důrazným.
"Co tady děláte?"
"Jen si hrajeme, Deb!" Odpověděla nejodvážnější z nich.
Dívka po chvíly promluvila.
"Asi si taky pohraju, chcete se dívat?" Zeptala se a její fialové oči temně zazářily.
"Ne, ani ne!" Mlely jedna přes druhou. Bály se jí. Tak jako všichni. Zdřejmě se bály, že by použila třeba krucio a oni by to nevydžely. O téhle dívce se vyprávěly divné zvěsti. Prý už zabila, nebo umučila tolik lidí. Prý je pravou rukou Voldemorta.
Po chvíly byly všechny pryč. Dívka zavřela oči a připravila se na nejhorší. Čekala všechno jen to ne.
"Řvi!" Poručila jí a provedla kouzlo jímž rozvázala její provazy.
"Coo? Zeptala se, nechápala o co se jedná.
"Teď chvíly řvi a pak řekni, že jsem použila třeba krucio." Pokrčila rameny.
Nevěděla jestli si dělá srandu, ale když se otočila k odchodu zašeptala.
"Proč?"
"Nehci si teď špinit ruce." Řekla, ale dívka cítila, že tím to není. Že by královna celého Kruvalu měla city? Zvláštní.
Ještě chvíly se dívala za vzdalující se postavou a pak podle rozkazu začala řvát jak o život.

Bradavice:
"Já má takvý hlad, ať už je jídlo!" Zabědoval James.
"Jesli se budeš takhle cpát, budeš brzo jako červíček!" Zakřenil se Sirius a schytal hned dva zamračené pohledy.
"Stejně je divné, že nám Brumbál chce teď, když už je po vánočním plese něco říct." Pokrčil rameny Rem.
"Třeba ho chce zopakovat!" Vyhrkl James, vyděl v tom, ale jen něco, jak mít záminku otravovat Evansovou.
"To silně pochybuju, potom co jste se zřezaly, až to bolí a ty Jamesi ses probudil u srabuse v posteli!" Řekl posměšným hlasem Rem.
Načež James zrudnul, Petr se začal pochechtávat a Sirie se zkroutil v nefalšovaném záchvatu smíchu.
"Hm, já bych se tak nesmál! kdo skončil s odpornou hrbatou zmijozelačkou v posteli, co Sirie?" Zeptal se už normálně zbarvený James.
"No fuj, to mi ani nepřipomínej! měla bradavice!" zatvářil se zhnuseně Sirius.
Jejich debatu, ale přerušil Brumbál.
"Vážení žáci, tento proslov zkrátím, protože věřím že každý z vás má jistě velký hlad."
Řekl a mrkl na Jamese, že by ho slyšel?
"Takže jistě už mnozí z vás slyšeli o zápasu tří nejlepších škol ve famfrpálu."
"Ty o tom něco víš?" Zeptal se nechápavě Tichošlápak Jamese. James nebyl žádný šprt, ale o famfrpálu věděl vše.
"No jasně, koná se jednou za 6 let, zatím vždy vyhrál Kruval, nás nominovali zatím jen pěkrát!" Vyhrkl z dávkou zvěavosti, co bude dál.
Brumbál pokračoval.
"Tento rok nás nominovali,jedno z našich famfrpálových družstev tam pojede na celý půlrok." Informval Brumbál.
Teď už všichni nadšeně poslouchali, každý chtěl vědět jaké družstvo to bude.
"Bude se to konat u loňských vítězů. tedy v kruvalu." Dokončil Brumbál, cítil jak jsou všichni zvědaví a ho bavilo je napínat.
"Takže jsem se rozhodl že o pohár pojede bojovat famfrpálové družstvo..."
Kdyby teď špendlík spadl, bylo by ho slyšet.
"Nebelvírské!" Dokončil Brumbál.
"Jóóó!" Ozvalo se od nebelvírského stolu.

Alice sestřenka Lily-6.kapitola

17. září 2008 v 19:11 | moje maličkost |  kapitolovky HP-Alice sestřenka Lily

6. Nenávidím, nebo miluji?

"Ali vstávej!" Zařve mi kamarádka do ucha.

















"Lott, jestli mi ještě jednou takhle zařveš do ucha, udělám si z tebe fotbalovej míč!" Zahrozím.

















"Fotobalový míč?" Zeptá se Lott nechápavě.

















Ach jo, málem bych zapoměněla jak je to s těma čistokrevnejma těžký. Třeba mi Lott vytáhla létající talíř a hrozně ji zajímalo co se s tím hraje. Nakonec jsme hrály aport (Lott je doopravdy skvělý pes.) Pochopte, mohly jsme si házet, ale Lott nic nechytla a když měla házet odletělo to ode mě o 180 stupňů.

















"F-o-t-b-a-l-o-v-ý míč, hraje se s ním fotbal." Upřesním, ale podle Lottiiného nechápavého pohledu poznám, že z toho není o nic moudřejší.

















"Dobrá měníme téma." Hlesnu. Vysvětlovat jí po ránu co je to fotbal to je i na mě moc.

















"Fajn." Hodná holka.

















"Hele víš co mi příjde divný? že se nám Bubla ještě nepomstila." Informuje mě Lott.

















Ano, milý zlatí. Už to bude týden co jsem do Bublyna poháru nalila nápoj lásky a ta, pak lítala za chudákem Snapem který z toho měl málem infarkt. Ale jsou tu dvě divný věci-1) od té doby Bubla promě vyučování (ani na jídlo nechodí, možná drží dietu) nevyšla ze zmijozelské společenky. 2) nemetá po mě ve vyučování kletby, nenadáva mi a ani se mě nesnaží strapnit. Že bych definityvně vyhrála? Že by se Bubla tak lechko vzdala?

















Otomhle všem přemýšlím, až při cestě na snídani(Lott musela za McGonagallovou, chudinka).

















"Baf!" Ozve se najednou za mnou.

















"Za prvé hoši, já se jen tak neleknu a za druhé, jakto že James neolizuje boty Lily?"











"Já ji náhodou nikdy neolizuju boty! protože mi to nedovolí." Řekne James a já zrychluji krok.











"Kam spěcháš?"Ozvou se najednou kluci, to musí být fakt tak podlejzaví?











"Ale, na snídani." Odpovím .











"Aha, tak pojď s náma." Řekne Rem.











"Jo, kdy si s náma byla napodled? pořád seš jen s Lott!" Ozve se dotčeně Siri.











"To není pravda! kdo s váma byl v úterý barvit Norisku na zeleno!" Bráním se.











"V úterý a dnes je pondělí!" Ozve se James, aniž by tušil, že hlavní věci proč u nich nejsem je on.











Neberte si to špatně, von je to fakt moc prima kluk, ale tím že pořád Lil podlízá mě už štve.





Nebo že bych žárlila?Nééééé!!!!





"No jo, poslední dobou docela jo." Vzdávám se.





"Tak co kdyby jsme dneska něco podnikly?" Zeptá se Rem.





"Můžem!" Odpovím.





"Tak co třeba v 8, hezky se ožerem, uděláme si prima večer!"





To řekl James, Jednu větu do které nevložil slovo Lil! Huráá!





"Tak jo!" Řeknu a doufám že to znělo dostatečně nadšeně.





"A co kdybych vzala ají Lott?" Zeptám se a dám si záležet aby to vzali spíš jako rozkaz.





"Já tam žádnou Kruvalanku nehci!" Ozve se Petr, ale po mém extra zabijáckém pohledu sklapne.





"Tak dobře, ale nepočítej, že se s ní budu nějak moc kamarádičkovat!" Ozve se Siri.





"Ne." Odvětím. Ty ji budeš milovat, dodám v duchu!





Ano, já nezapoměla na můj plán dát Lott s Blackem dohromady!





"Tak mi dem." Ozve se najednou.





"Tak v 8!!" Zařve ještě Sirius, jako bych to mohla za tu chvíly zapomenout.

"To byl Siri? Co tu chtěl?" Zeptá se mě Lott, ani sem si nevšimla že přišla.

"Jo, přišel nás pozvat na pobertovskou párty!" To jsem neměla říkat!

To jsem neměla říkat, mlela o tom na snídani, první hodinu lektvarů a mlela by dál kdybych ji neokřikla ať srží hubu. Po dlouhé chvilce Lott řekla že mě prý poslední dobou pořád něco sere a že jestli chci můžu se svěřit a ne řvat. Možná, že by to pomohlo. Za pokus nic nedám!

" No prostě chvilkama nevím jestli ho nenávidím, nebo...!

"Nenávidíš nebo co? vymáčkni se!" Rozčiluje se Lott.

"Nenávidím, nebo miluji!"

Alice sestřenice Lily-5. kapitola

13. září 2008 v 16:46 | moje maličkost |  kapitolovky HP-Alice sestřenka Lily

4. I love Sverus Snape!

"Au šlápla si mi na nohu!" Ozval se z pod neviditelného pláště dotčený hlas Lott.
"Neser a pojď! Výš kolik práce mi dalo z červíčka výtlouct kde ten plášť je!"
Jedna nejmenovaná postava ve stínu z nožem v ruce pod výhružkou smrti.
"Ale beze mě bys o něm něměla ani páru! Kousku té vděčnosti se člověk nedočká!" Zahřměla dotčeně Lott.
"A jak ses o něm asi dozvěděla ty, že?" Ušklíbla jsem se sarkasticky.
Druhá nejmenová osoba minulý školní rok nůž v ruce a jasná otázka- "Jakto že furt mizíte?"
"No a? Násilí je běžná rutina mého života." Řekne zlomyslně.
"Zmijozelačko!"
"Ty máš co říkat! Kdo asi tak vymyslel tenhle plán?" Řekne a vý že jsem v úzkých, na tohle odpověď není.
Teď pro ty méně chápavé- Stojím ve vypůjčeném neviditelném plášti Jamese Pottera a říkám si že je to docela užitečná věcička. I ten naražený loket mi za to stojí! No víte, já jsem na koštěti fakt bourák ale skákat do malého okna ve výšce Bradavické věže, to už je něco aj na mě! Ale co, lepší tvrdší přistání než přistání na hromadě špinavých ponožek a trenclů červíčka na kterých přistála Lott (za děsného řvaní)!
"Hele co třeba se přestat hádat, nebo nás někdo uslyší a navíc za pět minut je véča tak pohni! Připomene Lott svým autoritativním hlasem což je na nejmíň srandovní když je o hlavu menší. Se nedivte že vyprsknu smíchy.
"Čemu se zas chlameš?" Zeptá se nechápavě ale než stačím odpovědět šťastně vyjekne- "Jsme tu!"
"Neřvi!" Napomenu ji a štouchnu do dveří a nic!
"Jsou zamčený!" Zaskuhrám!
"Aloho mora!" Pronese Lott a dveře se ihned odemknou. Ještě si poklepe na čelo a pak vejde.
"Ty hlídej," poručím Lott " a já se zatím podívám potom lektvaru!"
Pomalu dojdu ke dveřím skříně ale když je otevřu vyřine se z toho takový pach no fuj!
"Tady je ale pach!" Zaskučím.
"Nestěžuj si a hledej!" Poručí mi.
Pořádně se nadechnu a ponořím se do toho smradu. Škytvavý nápoj, nápoj na odstranění vlasů, á tady to je!
"Mám to!" Řeknu pyšně.
"Skvělí a teď petáme!" Zavelí.

Temný anděl noci-prolog

12. září 2008 v 21:36 | moje maličkost |  kapitolovky HP-Temný anděl noci
Ahojky, tak tohle bude nová kapitolovka. Vlastně mě napadla díky jedné kámošky která tvrdí že kluci nejsou nikdy věrní. Proto bych ji prolog chtěla věnovat.

1.Prolog

Probudilo ho až přiložená ruka na jeho rameni.Trhl sebou a díval se do očí svému nejlepšímu příteli. Jeho nejlepší přítel a přesto ani mu to nikdy neřekl, bál se. Tisíckrát si mohl nadávat do srabů, ale nikdy se neodhodlal mu to říct. Sirius Black byl ten nejlepší přítel jakého si mohl přát, ale na všechno co se týkalo lorda Voldemorta a jeho příbuzenstva byl nesmírně háklivý. Ano mohl to říct tedy Remusovi, ale tím jako by si připomínal tu bolest v jeho srdci. A teď znovu se mu vybavila. Po tak dlouhé době. Její obličej, vlasy, oči. Bylo to tak živé......

"Hele dvanácteráku seš v poho? Proč si tu vlastně řval jak blázen?" Otázal se zvědavě.

"A co jsem říkal?" Zeptal se roztřeseným hlasem, nechtěl aby to věděl.

"Nevím, nešlo ti rozumět." Odpověděl a zadíval se na kamaráda svýma bořkovýma očima.

Tušil že se z jeho kamarádem něco děje. Tolikrát se ho ptal. Ale vždy jen ta strohá odpověď- nic. Vlastně se to všechno stalo už tak dávno.Od té doby co přijel s kruvalu jako by mu odumřela část duše. Ale neptal se. Sice to chtěl vědět ale nechtěl na kamaráda tlačit. Jednou mu to řekne tím si byl jist.

"Jasně tichošlape to byla jen noční můra." Sirius jen pokrčil rameny a proměnil se v zpátky v psa.

Stočil se mu u nohou a dal se do klidného spánku. James mu záviděl on sám spát nemohl. V hlavě mu najednou splál oheň vzpomínek. Bolestivých,štastných. Ale jak to jen mohl vědět, jak jen mohl vědět žu se mu za jeden jediný půlrok obrátí život vzhůru nohama.A to jen kvůli ní...

Alice setřenka Lily 4. kapitola

11. září 2008 v 15:07 | moje maličkost |  kapitolovky HP-Alice sestřenka Lily
Myslím že tahle kapitola by měla tak trochu zasvětcovat do děje. Zatím moc nevím kolik bych chtěla kapitol, ale bude jich asi tak 10

4.Jak polapit Siriuse Blacka

Když jsme s Lotty vešly do velké síně moc lidí tu ještě nebylo. K mému ani ne velkému překvápku tu seděla Lil (výjmečně bez Jamese, zdřejmě je ještě v říši snů) obložená s každé strany kamarádkou. Vydali jsme se tedy jejím směrem.
"Dobrý ránko, můžeme si přisednout?" Lily jen neurčitě trhla rameny.
Že by mi pořád ještě neprominula tu scénu z nádraží? Ach,jo. Najednou Lil zvedla hlavu.
"A jak ses vyspala?" Tak trochu jsem se na ni koukala jako na mimozemšťana.
Před chvíli se mi ani neobtěžovala říct dobré ráno a teď se mě ptá jak jsem se vyspala? Potřebovala bych návod k použití.
"No docela dobře." Odpověděla za mě Lott kterou zřejmě její náhlá změna chování též celkem překvapila.
"No víš, chtěla jsem se ti omluvit za to na tom nádraží. Samozřejmě se na Pottera můžeš věšet jak chceš!" Neušlo mi jak se při posledním slvě ušklíbla. Ona si snad myslí že s ním chci chodit! Musela jsem se rozesmát. Možná jsem něměla, protože jsem se ocitla pod palbou dvou nechápavých ohledů. První směřoval od Lil která nechápala čemu se směju. A druhý od Lott který mi naznačoval jestli jsem se zbláznila když se Lil směju jestli ji náhodou nehci ještě víc naštvat.
Rozhodla jsem se jim vysvětlit proč se směju.
" Tak za prvý, James doopravdy není můj typ a za druhý je hrozně zaláskovaný do jiné." Mrkla jsem na ni a neušlo mi jak zrudla.
"Jdem?" Zeptala jsem se Lotty.
"Hahle ho." Odpověděla mi Lotty řečí topinky s marmeládou kterou právě měla v puse.
Já jsem si jen lokla kávy a jednu topinku si stejně jako Lott strčila do pusy.
Těsně před odchodem jsem si všimla že se ke stolu právě loudavím klokem dorazily poberti. Á napadlo mě že když už jsou tady tak bychom je mohli s Lott přivítat a tak odstartovat můj ďábelský plán-jak polapit Siriuse Blacka!
"A hele naši kamarádi pojď je pozdravit!"
Lott se bou při těch slovech trhla jako by věděla co se mi honí hlavou.
"Tvoje kamarády a opovaž se o něco pokusit!" Zahrozila. Tý jo ona mi snad vidí dohlavy!
"Neboj!" Odvětila jsem jí a tvářila se při tom jako anděl. Mezitím se mi v hlavě motal jasný plán, hlavní terč-Sirius Black.
"Ahoj kluci! Tak co jak se těšíte na první školní den?" Od země se zvedly čtyři pátravé pohledy.
"Báječně, hlavně kyž máme první hodinu lektvary a tutíž hodinu ze zmijozelem a toho prda Kratiknota." Zagestikuloval Sirius divoce rukama jako by chtěl někoho obejmout. Teď! Napadlo mě a rychle jsem do Lott strčila a ta si to nasměrovala přímo do jeho náruče. Copak jsem mohla vědět že rychle uhne a ona si to místo na něho zahuči na Lily.
"Co blázníš, Glasturová? Vyjela na ni Lil. Lott se mezitím za krutého smíchu těch čtyř poblitů a nadávek Lil postavila a tcářila se jako bůch pomsty.
"Hupsík, to bude nejspíš moje vina." Snažila jsem se nějak urovnat situaci.
"Tak to se ti povedla,Al! Zasmál se James a Lott se zatvářila pohledem-jsi živoucí mrtvola! Rychle jsem tomu pohledu uhla.
"A jak to vůbec víte, dyť jsme nedostaly rozvrh."Znažila jsem se zamluvit téma-Lottiin pád.
"No nás už Mekgonagalka potkala na chodbě tak nám je dala ať je rozdáme." Vysvětlily kluci. Smích je přešel Lil se sklidnila a Lotty směrem ke mě přestala posílat vraždící pohledy. Kluci pak každému daly rozvrh.
"Takže 2 h. lektvárů,1 h. run,2 h. levitace a po obědě obrana.
Zatímco kluci vzlykaly nad lektvarama já jsem je měla docela ráda. A to ze dvou důvodů. 1) je to jeden z mála předmětu kde půl hodiny něco nežvatleš, případně neposloucháš žvatlání učitele a neupíšeš si ruku. 2) mi docela jde a na minulé škole to nebyl prd ale fakt kus.
"Aspoň nemáme McGonagallovou, myslím že by mě klepla pepka." Snažila jsem se ja utěšit.
"No když dodržuješ pravidla tak to jde." Řekla Lil s něčím co by se dalo vyjádřir jako úsměv ale též jako škleb.
"No právě Lolinko, no právě. Ale já dodržovat pravidla neumím.Bay!
Na to jsem se otočila a s Lott v patách petala pryč.
"Sou ty lektvary se zmijozelem fakt tak hrozný?" Vyřkla jsem svoji obavu nahlas.
"V rámci možností, ale nachápu jak nám můžou kazit hned po ránu den tím že se budem dívat na Bublin hroznej xicht!" Postěžovala si od srdce Lott.
"To je fakt na to nemám žaludek." Odklonila jsem se a udělala jako že zvracím.
"A navíc Kratiknot hrozně nadržuje zmijozelským a čistokrevným, jedinou vyjímkou je Lil. Dokončila Dialog.
Ani jsem se nemusela ptat proč. Kdo by taky naší přesnaživé a slušné žákyni nenadržoval, že?

Alice sestřenka Lily 3.kapitola

9. září 2008 v 15:43 | moje maličkost |  kapitolovky HP-Alice sestřenka Lily
Ahojky, no tak eště dneska dodávám ke své provotině třetí kapču. Docela mě to baví. A nevšímejte si prosím komentářů mí ujetý sestry!Jinak pište pls kmentáře ať vím jestli se vám to líbí a mám pokračovat!

3.Kloboukům se nedá věřit a zvlášť těm moudrým!

"Nebelvír!"
Zařve klobouk do ticha a od nebelvírského stolu se ozve hlasité hulákání které mají na svědomí poberti a kupodivu dokonce i moje sestřenka. Normálně bych okamžitě letěla k nebelvírskému stolu,ale pořád ještě mi v uších z ní poslední kloboukova slova. "Najdeš tam lásku,možná i smrt." Co tím myslel? Proč to říkal? Usiluje mi snad někdo o život. A kdyby jo tak proč? Dyť mě pro mě Lilinky nikdo pořádně nezná! Že by mě ta chtěla zabít? Nesmysl. Rychle o tom přestanu uvažovat a vracím se k původnímu plánu. Rychlostí blesku vylítnu z pódia a jako by i na tom pódiu zůstaly moje pochybné myšlenky a přišla radost z toho že jsem v nebelvíru.

Čapnu si hned vedle sestřenky což znamená ají vedle kluků. To se rozumí kde je Lil tam je James a kde je James tam je jeho banda. Chytrý že? Na mě až moc. "Blahopřeju!" Lilinka mě obejme kolem ramen a kluci mi potřásají rukou. Téda výtají mě jako bych přišla z jámi lvový. I když ne že bych se tak necítila po zajetí toho užvaněného smradlavého klobouku. Najednou mě něco napadne. Rychle se otočím a když vidím že klobouk tam furt ještě je vypláznu na něho vší silou jazyk. Klobouk mě zřejmě viděl stejně jako celý nebelvír který propuká v huronský smích. Zřejmě mě bohužel viděl i ředitel jelikož přestal vykládat svůj děsně zajímavej výklad a místo toho se na mě podíval. Kupodivu v jeho pohledu nebylo znát rozhořčení ale spíš pobavení. Když smích utichl a Brumla se rozhodl začít dál vykládat otočí se na mě Sirius i jemu žhnou v očích jiskřičky pobavení. (To jsem já, děsně vtipná v celé své kráse. Jen mám strach aby těma jiskříčkama nezasáhl tu holku co mu sedí na klíně, bylo by jí škody slepice jedny) "To tě ten klobouk mučil nebo co, žes ses s ním tak pěkně rozloučila?"Šklebí se na mě. " Taky si tam byla docela dlouho, co ti říkal?" Optá se mírně zamračená Lil. Jediná která se mému kousku nesmála.

Ach jo. "Ale pořád mlel nějaký ty svoje rady a tak!" Trhnu neurčitě rameny."Tak to sis asi užila." Vzdychne James zřejmě si tam taky užil. Najednou mi někdo zakryje oči (podruhé za jeden den). Rychle sebou trhnu dozadu a spatřím obličej se kterým jsem bojovala bok po boku (viděly jste někdy tři mušketýry?). Delší hnědé vlasy stáhnuté v culíku opálenější a její modré oči svítí do dálky. "Víš jak jsem se bála že si vykrvácela! Hledala jsem tě potom všude možně ve vlaku. Ale už si v pořádku jak vidím!" Pousměje se a pohlédne na moji ruku kde byste těžko poznaly že ještě před pár hodinami tam byla rána jak to prase. "Nemůžu uvěřit tomu, že jsi se mnou v koleji a dokonce i v ročníku!

Že by tahle malá postava se mnou byla v ročníku? Fíha. " Já taky ne a jak se vůbec jmenuješ? Ani jsem ti nestihla poděkovat jak jsi odrazila ty kouzla!" Věřte mi že mě je sympatických jen pár lidí a tahle je mezi nimi. "Můžeš mi říkat Lott a nezapomeň že tys mi pomohla první!" Řekne a přisedne si ke mě. "Ty si bojovala s touhle kruvalankou?" Otáže se Remus. Zřejmě se snažil, ale přesto jsem v jeho hlase poznala něco jako opovržení." Jo vadí ti to?"Optám se z ostra! "Ne,ne," Odpoví a zadívá se do dálky. "Ne tady pánům vadí že jsem byla v kruvalu a že jsou mí rodiče čistokrevní." Zamyslím se. "Ale to jsou Blackovi taky tak v čem je problém?" Lilince zažhne v očích. "Black byl rád že tu je, ona ne. První dny tady všechni urážela." "To je pravda!" Potvrdí všichni kluci jednohlasně. "Ale vždyť jsem se už omlouvala! Já za to nemohla byl to prostě šok!" Zamyslím se. Mě neurážela, se mnou bojovala měla o mě strach tak v čem je problém? Navíc se už omluvila.

Mezitím co já přemýšlím se všichni začnou hádat. Kupodivu i Lily. "Tak dost. Ona mi pomohla a se zmijozelskýma kunštaft nemá, omluvila se vám tak bych uvítala kdyby jste na moji kamarádku mí kamarádi byli milí!" Tímhle jsem ukončila pohovor na téma Lotty. Všichni zmlkli. A já se střídavě u jídla(docela dobrého) bavila otočená na Lotty pak zas otočená na kluky. Uff! Řeknu vám že jsem byla moc ráda když jsem konečně ležela v postýlce a zavírala oči ke spánku.Mimochodem na pokoji jsem ze jednou peroxidkou a její služebnící pardón kamarádkou a s Lotty! Aspoň jedna normální! Těsně než jsem usnala vzpoměla jsem si na jeho poslední slova-Najdeš tam lásku a možná ají smrt.

Ráno mě probudilo doopravdy nemilé zapištění. myslím že t muselo probudit celou nebelvírskou věž. Prudce jsem se vymrštila do sedu a promnula jsem si oči. Na vedlejší posteli už seděla Lotty. "Kdo to tu kur.. tak řve?" Zařvala Lotty. Během chvíle jsem to už věděla. Na posteli stála peroxidka s tou druhou a obě řvaly jak na lesy. "Viděli jsme myš!" Řekla peroxidka alias Ann. "Tak vy mě budíte kvůli myši, jó?" Řekla jsem a myslím že kdyby mě Lott nedržela dostaly by tu samou perdu co včer Pottřík. Nakonec jsem jen rezignavaně zalezla s Lotty v patách do koupelny kde jsme provedli raní hygienu.

"Myslím že akorát stihnem snídani!" Oznámila mi Lotty. "Jojo" Překypovala jsem po raní sprše energií. Vlastně jsem spíš pospávala Lotty na rameni která se mě snažila dovléct do velké síně. Asi v půlce cesty kdy jsme co chvíli padaly(nechte páťačku vypadající jak třeťačku táhnout páťačku co vypadá jak sedmačka a uvidíte!) se mě Lotty zeptala-"Co ti to ten klobouk říkal že jsi byla potom taková vystrašená?" Musím říct že je Lott fakt dost všímavá když si toho všimla.

Na chvíli jsem zaváhala, můžu jí věřit? "Jestli mi ještě nevěříš řekneš mi to později, ale já bych mlčela." Pak mě něco napadlo. "Dobře řeknu ti to a ty mi prvně odpovíš na jednu otázku, ju?" na chvíli se zaváhlala. "Tak jo!" "Líbí se ti Sirius Black?" "Coo?" Vykulila na mě oči. "Nejsi tady jediný dobrý pozorovatel!" Upozornila jsem ji! "Hm,jo!" "Já to věděla!" Zarágovala jsem okamžitě! "A neboj já ti s ním pomůžů!" Viděla jsem jak jí nenápadně zrudly líčka. " Tak jo a teď ty! Co ten moudrý klobouk?" Na chvíli se zamyslím už nemám proč váhat ona mi taky řekla svý tajemství. "Řekl mi že tady najdu lásku a možná ají smrt!"
Vidím jak váhá z odpovědí. "Kloboukům se nedá věřit a zvlášť těm moudrým!" Řekne a na to se obě rozesmějeme.

Alice sestřenka Lily-2 kapitola

7. září 2008 v 11:42 | moje maličkost |  kapitolovky HP-Alice sestřenka Lily

2.Lily+James spárovat,a ty se těš Bublo, pomsta bude sladká!

Rukou mi projela ostrá bolest jako už po několikáte za minutu. Hůlkou jsem si přehodila do levé ruky, ale bohužel jsem pravačka a levou to moc nezvládám.Nakonec jsem se zmohla jen na to blbé-protego! Takže většina práce zbyla na moji spolibojující (jméno nevím, později se na něho určitě zeptám, tedy jestli nějaké později vůbec bude). A nevím, nevím jestli je má spolubojující fakt třeťačka. Jak venku na chodbě vypadala jak ušlápnutá husička tak teď tu snášela kletby které ani já neznám a to už je co říct!

Ale zpátky k situaci boji. Šlo to s námi z kopce. Ať jsme se prali jako lvice (jedna zraněná lvice), síly pomalu docházeli a ti zmijozelští parchanti jako by to věděli posílali na nás kletby s ještě větší vervu. Navíc už mi hezkou chvilku krev prosakovala přes značkovou mikinu a já se radši ani nedívala jak je rána hluboká (ne že bych na to měla čas). Najednou mi moje spolubojující poslala myšlenku-"na tři utíkej!" Už jsem ji chtěla odpovědět že já z boje nikdy
neutíkám ale to už se ozval výkřik. "Tři!"

Rychle jsem se otočila a pádila na opačný konec vlaku než se rozběhla má spolubojující. Kolem hlavy mi proletěla asi páta kletba a já nechtěla vědět co by se stalo kdybych vynechala slovo kolem. Zaběhla jsem do prvního kupé co jsem viděla. A mám to ale štígro! Vletěla jsem přímo k těm čtyřem klukům co jsem se s něma setkala přetím. "Schovejte mě!" Zaječela jsem na mě nezvykle hystericky. Asi po dvou minutách a vyřčením že jestli mě okamžitě neshovají utrhnu jim koule (možná k tomu pomohla ají ta zakrvácená ruka kteru jsem jím šermovala před obličejem) na mě konečně jeden poslal zneviditelňovací kouzlo.

Právě včas.
Do kupá vletěla ta černovalsá holka alias prdící pankáč. Rozhlídla se kolem a když mě nikde neviděla práskla za sebou dveřmi a utíkala dál. Oddechla jsem si. Otrhaný kluk(zřejmě Rufus nebo jak to jméno bylo) zrušil kouzlo a podíval se na mě. "Co to jako bylo?" Zeptal se a pohledem sklouzl k mojí ne zrovna lichotně vypdající ruce. "No začalo to prdícím pankáčem a skončilo menší výměnou názorů." Pokrčila jsem rameny. "Tak jestli tomuhle říkáš menší výměna názorů, tak mi řekni jak tomu říkáš když nejde o život?" Zeptal se posměšným tónem ten kluk s černými dlouhými vlasi alias namyšlenec. "Mě nešlo o život ale o ruku a co kdyby
ste přestali kecat a radši mi pomohli?"

"No jo ale pak nám přesně popíšeš jak se to stalo!" Přisadil si kluk z brýlemi autoritativním tónem. "Jasně tati!" Odpověděla jsem přesládlým hlasem. Mezitím si to ke mě štrádoval asi Rufusek a v ruce nesl lahvičku s odporně vypadající tekutinou. "Vypí to!" Řekl přísným hlasem. To mi tu budou dneska všichni rozkazovat. Ach jo. Poslušně jsem do sebe nalila tu tekutinu. Celý zbytek cesty jsem potom klukům popisovala jak se to vlastně stalo. Nakonec jsem jenom dodala "Bubla si to odskáče!" Načež všichni propuknuli ve smích a já s nimi. Nemyslete si že jsem blbá, moc dobře vm že se jmenuje Belatrix (všichni ji tak v kupé říkali,
se divím že jí nelízali boty) ale Bubla se na ni prostě hodí líp!

Na oplátku mi zase kluci řekli pár zajímavostí třeba jak se jmenují. Takže jsem vyzvěděla že brejlounek se jmenuje James, z namyšlence se stal celkem fajn kluk(až na to že jsme museli použít třikrát zneviditelňovací kouzlo jelikož jeho faninky jsou fakt neúnavné) jménem Sirius. Taky jsem se o něm dozvěděla že Bubla je jeho sestřenka kterou upřímě nesnáší (zdá se mi že je zatím něco víc, vlastně za celou jeho familii, ale radši jsem byla taktní já to taky umím! Heč!). Otrhaný kluk není Rufus ale Remus (těsně vedle) a nenažránek je Péťa. Taky jsem se dozvěděla o jeho lásce k Lily (se divím že se taková knihomolka může někomu líbit) a jejich pověstných hádkách. Taky jsem si od každého musela vyslechnout jak moc
jsem Lil podobná. (Brr!)

Když konečně vlak zastavil byla už docela tma. Jen co jsem vyšla s klukama z vlaku chňapla mě Lilinka za ruku a začala se svým typickým monologem To bylo- kde si celou cestu byla? Co to máš na ruce? Ty ses prala? Víš že je to proti pravidlům atd. "Vždyť jsme jí pomohly Evansová tak z toho nedělej vědu vše je v pořádku." Snažil se mě hájit brejlounek alias James. "Ty mlč Pottere!" Hodila po něm Lily pohled po kterém mu okamžitě sklaplo. Ta Lilinka se ale nezdá. "A co tu vůbec děláš,máš být u prváků!" Řekla a nastrčila mě směr
Hromotluk s lucernou. Tiše jsem si povzdechla a rozběhla se za ním.

Skoušeli jste jet někdy v lodičce nacpané jak sardinky mezi horou prváků? Skvělí zážitek, doporučuji skusit zvlášť když se všechna ta malá havěť pardón tedy děti rozhodnou nechat tu jezerním lidem dárek v podobě jejich oběda. Tedy poněkud v jiné formě. Tekuté. Abych se nemusela na ty dárky dívat radši jsem vymýšlela nejlepší pomstu Buble a jak bych mohla trochu oživit Lilinku. Právě v tu chvíli když jsem zvedla hlavu abych nadala nějakému prváčkovi jestli doopravdy musí u toho "dárku" vydávat tak nechutné zvuky že se u toho nedá přemýšlet jsem uviděla ten hrad. Možná jsem čekala kdeco ale tak krásný hrad né.(Té
pochvaly si ode mě važte jsem jinak hrozný pesimista). Tak tady se mi bude líbit.

Řekla jsem si a začal jsem pomalu vycházet z loďky jelikož právě dorazila naštěstí ke břehu.(Nevím jak dlouho bych ty zvuky vydržela snášet!)No možná jsem ten hrad přechválila. Maj tu k němu pěkně blbou cestu! Než jsem došlo k hradu (konečně sucho bez bláta) měla jsem nohy olepéné blátem. Zhnuseně jsem si je oklepala a vešla do hradu. Tam už nás čekala baba jaga pardó profesorka Mkgonagalová jak se představila. Stačilo mi těch 5 minut s pofesorkou Mkgonagalovou abych věděla že je to něco jako starší fáze Lilinky takže" Nashledanou naše přátelské vztahy (samozřejmě jen takové jaké můžou mezi učitelkou a žákyní být)!" "A vy slečno Evansová půjdete až na konec." No skvělý se nudou ukoušu. Jen co jsme vešly do velké síně můžu říct že jsem mezi prvňáčky zapadla. Stejně obdivně jsem valila oči na strop a stejně zvědavě si prohlížela nové spolužáky. Lilinka s právě hádala s brejlounkem. Když si mě všimla tak se na mě všichni otočili a ukázali mi palec navrch. Zřejmě si myslí že se chci dostat tam kam oni. Do nebelvíru. Jenže jak jsem tak přemýšlela ani zmijozel by nebyl špatnej. Byla bych pěkně obávaná a mohla bych deně provokovat Bublu. Ta na mě totiž od
zmijozelského stolu házela pěkně nakvašenej pohled. A nebyla sama.

"Slečna Alice Kristin Emily Kentová Evansonová." Rozeznělo se moje jméno celým velkým sálem. Na jeden nádech Minervo, máš pod! Došla jsem až k té třínohé stoličce a posadila se na ni. S obavami jsem přihlížela jak se ten vopelychaný klobouk blýží k mé hlavě. A pak nic tma. "Je tu tma jak v prdeli!" "Taky vám přeji hezký den slečno!" "Pro mě bude doopravdy hezký až mi někdo sundá ten vopelichanej užvaněnej klobouk z hlavy!" "Nebuďte drzá slečno!" "Ach jo, tak to urychlíme něco plácni třeba zmijozel mě je to fuk!" "Tak takhle by to nešlo! Nechte mě přemýšlet!" A zatím co ten krám pardón klobouk přemýšlel. Něco mě napadlo! Lily+James spárovat, a ty se těš Bublo, pomsta bude sladká!
V té chvíli do naprostého ticha pronesl klobouk jen jedno slovo. A je to............

Alice sestřenka Lily-1.kapitola

6. září 2008 v 13:02 | moje maličkost |  kapitolovky HP-Alice sestřenka Lily

1. Seznamte se s Alicí,aneb problém na každém rohu

Prošla jsem sloupem a ocitla se na tom slavným nádraží devět a tři čtvrtě. Abych řekla pravdu moc slavný mi nepřipadalo. Aspoň podle toho co říkala sestřenka bych to nádraží čekala ze zlata. Ale co, mojí sestřence stačí málo mě nestačí moc. I když musím říct že jsem si to se sestřenkou ten poslední měsíc užila. Bavilo mě Lilinku vytáčet do nepřístupnosti, protože jsem jí schválně náhodou polila její nejoblibenější knížku rybýzovým džusem. Ne že by to byla náhoda. Neměla mi tu knížku pořád strkat pod nos ať si jí přečtu.Nechápe že se řídím heslem- míň číst víc žít! Knihomolství už višlo z mody někdo by ji na to měl upozornit! Kde zas vůbec je? Rozhlídnu se kolem sebe a uvidím Lilinku jak se vášnivě objímá asi s dvouma holkama pravděpodobně ze stejnýma šprtkama protože každá měla pod paží knihu. Rychle jsem kapánek poodešla za roh aby ji náhodou nenapadlo chtít nás předstvit!
Najednou mi někdo přikryl oči ze zadu.

"Ahoj Evansonová, víš o tom že ti ty vlasy děsně slušej? Víc ti vyniknou oči a vypadáš taková roztomilá!" Tak tohle někdo přehnal! Otočila jsem se a vrazila tomu klukovi takovou pěst až se rozplácl na zem jak pytel bramor(lekce sebeobrany se vyplatily!)."Zbláznila ses Evansová?" Řekl nějaký kluk který se starostlivě díval na kamarádův nos. Na chvíli jsem se zamyslela. Se setřenkou Lilnkou si mě pletl kde kdo. Stejná postava,stejně rudé vlasy, stejně kočičí oči až na to že já nemám při každý příležitosti pod paží knihu. Ale to že na můj suprový nový účes řrkl že je roztomilý, to mu neodpustím! "A kde si vůbec vzala tak velkou sílu?" Upoutal na sebe pozornost znova ten kluk. Vlastně tam byli čtyři kluci.

Ten kluk co tak starostlivě potpýral kamaráda byl fakt kus,ale už od pohledu namyšlenec. Další kluk který se spíš věnoval balíčku bonbónu vypadal že za chvíli praskne. Třetí na mě udivaně civěl. Byl fakt pěknej, ale měl v ruce ještě tlustší bychli než má normálně Lilinka. Nakonec tam byl brejlounek s černýma vlasama pro kterého je hřebe sprostý slovo. Vypadalo to že nos nakonec zlomený nemá takže nedošlo k nějakému většímu úrazu. Pozorně jsem si je prohlédla a poznala v nich ty namyšlené krocany o kterých tak často Lilinka sestřenička moje drahá mluvila. Je čas se pobavit! Ušklíbla jsem se!Přišla jsem k brejlounkovi obejmula ho a vtiskla mu polibek na tvář. " Se tak moc nestalo, né?" Zašeptala jsem. Mít foťák jako že nemám hned bych ty jejich zmatené obličeje fotila. Myslím že tohle by
mělo zřejmě ještě ocela zajímavou dohru kdyby najednou.

"Co se to tu děje?" Zavrčela sestřenka na uvítánou. Rozhlídla se po nás a když zjistila že se věším nakrk brejlounkovi začala nabírat nachovou barvu. "Li-ly si to ty?" Vykoktal otrhánek."Jasně že jsem!" "Tak kdo je potom tohle?" Ukázal na mě brejlounekkterému jsem se věšela ještě před minutkou nakrku. Sestřenka po mě hodila pohled-To si ještě vyřídíme! "To je moje sestřenka Alice, bude tu studovat!" Řekla hodila po všech ještě jeden vražednej pohled a pak se otočila mávla rukou a´t ji následuji a začala odcházet. Koketně jsem se na ně zasmála a otočila se za naštvanou Lilinkou.

"Musíš dělat pořád problémy?" Sputila Lila jen co jsme se klukům ztratily z dohledu. "Já žádné problémy nedělám, ale vypadáto že ty jsi pěkně žárlila!" Vracím Lilce úder! myslím že jsem se strefila do černého, tedy spíš do rudého podle byrvy Liliiny pleti která se schodovala z barvou jejich vlasů. "Tss" Sykla a odešla za kámoškama. jestli si myslela že ji budu následovat šeredně se pletla. nebudu přece nějakým knihomolkám dělat křena! Rozhlídla jsem se jedtli neuvidím kluky ale smůla. nějak se mi vytratily z radaru. Jejich smůla. Šla jsem tedy do vlaku hledat prázdné kupé. Moc jich teda nebylo. Možná proto že vlak se pomalu rozjížděl. Najednou jsem viděla jak se s bouchnutím zavřelo jedno kupé a před ním asi tak třeťačka zavalené kufrem.Rychle jsem ji přispěchala na pomoc.Stáhla jsem z ní kufr ohmatala ruku a usoudila že zlomená není. " Kdo ti to udělal?" Zeptala jsem se holčičky která teď vypadala neskonale vděčně. "Ta holka,Bellatrix. Přitom jsem tam byla první!"

Teď ve mě najednou vvřela krev. Mám randa srandu, ale nesnáším ponižování. Tak to ne!
Vřítila jsem se do kupé a namířila jsem na jedinou holku v kupé. Promě ní tam byly asi ještě čtyři kluci. To mi bylo jedno! Namířila jsem na ní hůlkou a vykřila kouzlo po kterém se z té holky stal pankáč co pokaždé když otevře pusu vyluzí neslušný zvuk."Co to děláš?" Rozkřikl se na mě jeden z kluků. "Platím." Řekla jsem ale to už na mě letělo asi 5 kledeb. Ne zrovna pohostiných. myslím že bych nestihla vyčarovat štít kdyby ho nevyčarovala ta holka. " Teď jsme vyrovnané řekla a podívala se na mě s usměvem. Pak jsme bojovaly společně. Ale proti mnohonásobné přesile to bylo docela těžké. Z pankáče se zase stala holka, pořádně proradná. Najednou mě totiž zasáhlo kouzlo které mi udělalo pořádně krvavou čáru přes rozpočet.Rychle jsem se za tu turánu na ruce chytla a hůlku přehodila do druhé.Šlo do tuhého.

Alice sestřenka Lily-prolog

6. září 2008 v 9:59 | moje maličkost |  kapitolovky HP-Alice sestřenka Lily

Prolog

"Lily,víš že přijede tvoje sestřnka Alice?" Alice? Začala jsem se dusit kakaem,ale mamka jako by si toho nevšimla pokračovala. "A mám ještě jednu skvělou novinku! Alice dokonce nastoupí do Bradavic,do páteho ročníku jako ty!" Teď už se na mojí modré sukni začali dělat hnědé fleky od toho jak jsem při slově Bradavice neudržela pusu pevně zavřenou. To fakt nevím pro koho to byla skvělá novinka,pro mě tedy doopravdy ne. S mojí sestřenku nemáme ani kapku společného. Knihy,učení,pravidla to jí prostě nic neříkají a při sebemenšímu pokusu jí připomenout že něco takového existuje, mě nazve nudnou knihomolkou. Ona si žije život bez ohledu na ostatní. A je hrozně umíněná. Naposledy co tu byla na vánoce převrhla stromek. Proč? Nelíbil se jí ten anděl navrchu. Ach jo.

"A neměla by studovat v krásnohůlkách?" Mamka jen zavrtěla hlavou a hodila na mě pohled-tady na ní budeš aspoň dohlížet! No bomba! Už jsem se nadechla abych jí něco řekla když s ozval zvuk auta před domem. "Už jsou tady!"Zašveholila mamka a hnala se ke dveřím.