Říjen 2008

Tinka2

29. října 2008 v 13:10 | moje maličkost |  Spřátelené blogy

Tinka2

Takže můj druhý spřátelený blog patří Tince a najdete ho na adrese tinka2.blog.cz!
Jsou tam doopravdy super povídky,jak její vlastní tak společné.
Nejradši mám asi Silver rose,Alyssa Black, Hledat, najít a ztratit,Demolice po francouzsku(obě dvě, na třetí zatím čekám),Ariadna Malfoyová-sestra smrtijeda. Ale i ostatní povídky jsou krásné a mají něco do sebe.
Proto ROZHODNĚ stojí za přečtení, stejně jako celý blog ROZHODNĚ stojí za navštívení!

(: Moc ti děkuji za spřátelení! :)

Světlejší zítřky-2. kapitola

29. října 2008 v 11:06 | moje maličkost |  Kapitolovky HP-Světlejší zítřky
Tak a je tu druhá kapitola k zítřkům. Přeji pěkné počtení!

2. Harry,Harry Potter

"Takže, zamkneš byt, klíče mi dáš až tam, v půl tě tu bude čekat taxík a né abys ty peníze co jsem ti na něho dala utratila za chlast a cigarety!" Poučovala svou dceru Laura.

"No jo." Odvětila Bell.

Lau na ni pohlédla podezdřívavým pohledem. Což o to, svou dceru znala. Možná právě proto od ní nechtěla odejít. Ale musela na Malfoy manor z kterého se rovnou přemístí na schůzi smrtijedů. Jako dřív, ale tenkrát to dělala z pomsty a bolesti. Ano, přijala nabýtku Luciuse Malfoye. Ano, zabije Pottera, zabije každého, jen aby ji vrátila zpět. Jediný, koho se bála byl on. Ten kterého nezabila, protože ho milovala. A má s ním Bell. Věděla, že i ho musí zabít,ale nechtěla na to myslet. Nalhávala si, že to bude jednoduché, ale sama věděla, že ne.


Diana-královna pomsty-6.kapitola

25. října 2008 v 10:59 | moje maličkost |  Kapitolovky HP-Diana-Královna pomsty

6.Zabiješ mě?

"Ty??"

"Ano, já, ještě řekni, že ti to vadí.." Pronesl chladně Malfoy.

Teď už stál zádama opřený o zeď a zabodával pohled do Diany. V té kypřila zlost, ano vadilo jí to a moc. Kéž by věděl koho líbá. Pak by ho ten samolibý úsměv přešel hódně rychle. Napadlo ji.

"Ano, vadilo! Opavaž se to ještě jednou zkusit!" Zavyhrožovala Diana a v jejích očích se zračila zlost.

"Mám takový dojem, že ať se ti to líbí, nebo ne, máš smůlu." Pokrčil rameny Lucius, ať to na sobě nedával znát, chtěl tu holku a chtěl ji moc.

"Chceš se vsadit?" Zeptala se Diana, její tvář se zkroutila do pomstychtivého šklebu.

"Třeba." Odpověděl a už byl u ní.

Alice sestřenka Lily-10. kapitola

22. října 2008 v 16:59 | moje maličkost |  kapitolovky HP-Alice sestřenka Lily
Tak a je tu další kapitolka k Alici,přeji pěkné počtení.
Ps:Omlovám se za chyby.

10. Promiň mi to...

Je mi zima, na tvář mi dopadají slzy. Slyším vzliky a hlas, snažící se je utěšit. Komu, ale patří? Chci otevřít oči, ale víčka mi připadají tak nepředstavitelně těžké. Musím to aspoň zkusit. Na tři, jedna, dva, tři! Prudce otevřu oči, ale hned je zase zavřu. Až moc světla, zkusím to pomalu.
Znovu otevřu oči, tentokrát pomaleji. Všechno je tu bílé, kde to jsem? Aha, zřejmě na ošetřovně. Počkat! Co kruci dělám na ošetřovně? Už se mi to vybavuje. Snídaně,hádka,tréma,zápas,polibek,ruplé koště a Bubla. Belatrix, ty svině, počkej až mi přijdeš pod ruku!

Temný anděl noci-3.kapitola

18. října 2008 v 13:10 | moje maličkost |  kapitolovky HP-Temný anděl noci
Takže a je tu po dlouhé době další kapča k Andělovi, doufám, že se bude líbit.
Jinak ji věnuju Ajvi, jako dík za naše spřátelení.

3.Zbavit se konkurence

Nespokojeně se převalil na druhou stranu postele. Chtěl spát, ale nešlo to. Jen co zavřel oči, zjevili se mu ty krásné, zelené oči, jako už mockrát. Pak se ale jejich barva začala měnit. Ztrácela lesk a tmavla. A najednou tu byly jiné oči. Fialové, fialové oči Deborah Kentové.

Ajvi

18. října 2008 v 11:14 | moje maličkost |  Spřátelené blogy

Ajvi

Můj úplně první spřátelený blog patří Ajvitě.
Tenhle blog patří k jednomu z blogů, na které se prostě musíte podívat!
Najdete na něm všechno. Od hezkých jednorázovek, až po doopravdy nádherné kapitolovky.
Z jejich jednorázovek mám asi nejradši Pohádka o duševně chorém,Mrtvý James,dobrý James. Jinak z kapitolovek asi Sestry k pohledání,Im sorry. Yur Tom a Bílá labuť. Ale i ostatní povídky jsou krásné a ROZHODNĚ stojí za přečtení.

Mocinky děkuji za spřátelení,Ajvi! :)

Diana královna pomsty-5. kapitola

17. října 2008 v 15:18 | moje maličkost |  Kapitolovky HP-Diana-Královna pomsty
Přidávám kapču k Dianě.Doufám, že se vám to bude líbit, jinak by po tomhle měl být asi anděl....

5. Ty????

"Okamžitě otevři!" Zavřeštěla.

"To si počkáš" Zamumlala Diana.

Byla v koupelně, seděla na okně a bosé nohy cachtala ve vodě v umyvadle.

"Okamžitě otevři!" Zavřeštěla znova pošahaná bárbína (splubydlící), která se zřejmě nutně potřebovala upravit před večeří.

Diana si z toho nic nedělala. Zvedla hůlku, něco zamumlala a celá místnost byla najednou zvukotěsná.

Brzy bude večeře. Prolétlo ji hlavou. Dnešní den ubjehl rychle, až příliš, na její vkus. Hned potom co přišla s Malfoyem do síně, si musela vyslechout pár poznámek od poblitů (důvěrná přezdívka) jako-typická zmijozelačka, kurva rodu Malfoyů atd. Ale tohle ji rozhodit nemohlo, protože právě v tu chvíly ji uhrančivě pozorovaly jakési oči. Zvedla hlavu do výše a podívala se do nejčernějších očí jaké kdy vyděla. Snape by mu mohl závidět. Přesto měl blonďaté vlasy, skoro bílé. Které měl vzadu stažené do culíku. Hned jak se jejich pohledy střetly, pohledem uhl. Chvíly se na něho ještě dívala, přesvědčená o tom, že ho tu ještě neviděla, nakonec se však v doprovodu Dyreka vydala na první hodinu. Lektvary. Ty nesnášela, naštěstí však dopadly dobře. Možná proto, že seděla se Snapem. Malfoy ji totiž zavolal, jestli se bude zahazovat s tou chátrou, nebo půjde za něma. Moc ráda by mu řekla, že jediná chátra je tu on, ale nakonec to skousla a posadila se až do zadu za Snapem. Přitom, ale toho kluka nikde neviděla. To jí vrtalo hlavou a tak dloubla loktem do Seva.

"Co je?" Zabručel, zdřejmě byl naštvaný, že ho volala zrovna z lektvarů (šprt jeden!).

"Kdo je ten černooký kluk, co s váma seděl ráno u stolu?"

"Blonďatý?" Ujistil se Snape.

"Jo."

"To zřejmě myslíš Rodera, bratrance Malfoye." Podle tónu hlasu bylo jasné, že tímto byl hovor ukončen.

Ostatmí hodiny byly celkem v klidu. Taky je neměla se zmijozelem takže mohla sedět s Dyrekem. Ten si bohužel neodpustil pozvat ji v káždé další hodině na rande. Ale vždy po jemném vysvětlení (pořádném nakopnutí) přestal. Jinak vyzvěděla, že tenhle Roder mizí každou chvíly (smrtijedské povynosti volají), chodí do zmijozelu (jak jinak) a je dost tajemný. S tímhle se Diana musela smířit.

Pohodila hlavou ve snaze dostat se do reality. Dopsala poslední řádek a znovu si dopis přečetla.

Milý strýčku,
mám se dobře. Bohužel ti nemohu říct kde jsem. Brzy se, ale vše dozvíš. Vím, že mi nemůžeš odepsat, ale takhle je to lepší. Musím splnit svůj úkol. Přesto mi moc chybíš, chtěla bych být s tebou. Ochraňuj se, si to poslední co mi zbylo!
Tvoje Amanda!

Spokojeně srolovala lístek do kapsy a vyšla z koupelny.

"Ty náno...!" Začala barbína.

"Ještě jednou mi řekneš náno a ráno už se neprobudíš!" Pohrozila Diana.

"Ty,ty zmijozelačko!" Vyprskne nenávistně barbína.

"Beru to jako lichotku!" Odpoví Diana, načež práskne dveřmi.

Proběhne společenku, nemá chuť slyšet další narážky a vyběhne na chodbu. Až tam se zastaví.

Kde jsou jen proboha ty sovy? Kruci! Taky jesm se mohla někoho zeptat, ale koho,že? Zakroutí Diana hlavou.

Nakonec šla prostě za nosem. Když už šla půl hodiny, otráveně vytáhla krabičku cigaret.
Šáhla do kapsy pro oheň, ale pak si uvědomila, že ten má v oblečení, v jakém sem přijela.

Najednou ji, ale někdo prudce chytil a políbil. Když se od něj Diana odtáhla, překvapením vyjekla.

"Ty???"

Světlejší zítřky-1.kapitola

12. října 2008 v 18:04 | moje maličkost |  Kapitolovky HP-Světlejší zítřky
Takže první kapitola k zítřkům, přeji pěkné počtení! (Jinak promiňte za chyby)

1. Návštěva a Nabídka

Docela se vyšvihla. Pomyslel si Lucius.
Stál před malým, bílím domkem s máslovými dveřmi. Pomalu pootevřel branku a vstoupil na zahrádku toho domu. Cestička až k domu byla vydlážděná býlími dlaždicemi. Všude kolem záhonky květin.

Došel až ke dveřím. Zvonek. Pomyslel si a zazvonil, přestože tenhle mudlovský vynález nesnášel. Najednou se ozvaly dva hlasy, přičemž jeden zřejmě nakazoval, aby šel ten druhý otevřít dveře. Ten stručně odpověděl-trhni si nohou!

Po chvíly se prudce otevřely dveře a v nich stála jakási holka.
Ona má dceru? Zděsil se uvnitř sebe Lucius, navenek však klidný jako vždy.

"No tak, chcete něco? nebo tu chcete jen tak stát a čučet!"
Má jazyk po mamince. Pomyslel si, když holka skončila.

Typl by ji tak dvanáct, třináct. Jestli pak má kouzelné nadání? Nebo že by Laura žila s mudlou? Zamyslel se Malfoy, ale když viděl, že mu dívka brzo zavře dveře před nosem, radši už začal.

"Zavolala bys mi maminku?" Řekl přeslazeným hláskem.

"Bezevšeho." Pokrčila dívka rameny načež se rozlehl chodbou podmanivý hlas.

"Lau!"

Zachvíly se ve dveřích objevila i ona. Nyní mněla blonďaté vlasy po ramena. Její oči byly jak moře před bouří. Její snědá pleť byla naní jak tvaroh. Žena se ve dveřích zasekla. Vlasy i oči jí zbělely.
Výhoda, jak poznat u metamorfomága že je překvapený a vyděšený. Uchechtl se sám pro sebe Malfoy.

"Luciusi?" Zeptala se tázavě, jako by po světě mohlo chodit sto takových jako je on.

"Paměť ti ještě slouží!" usmál se kysele.

"Co po mě chceš Lucie, neříkej, že tohle je zdvořilostní návštěva."

Najednou se ozvala ta malá s otázkou, ktrou vytřela zrak oboum dospělým.

"To je můj táta?" Optala se klidně.

Malfoy i Laura na ni vykulily oči.

"Né, já doopravdy nejsem tvůj otec a lituju toho, kdo je." Zabručel si pod vousy Malfoy.

"Bell, běž do pokoje!" Nakázala rodočovsky Laura.

Dívka něco zamručela a vyplázla na mámu jazyk. Pak se bravurně vyhnula pohlavku a padala někam pryč.

"Pozveš mě dál?" Otázal se už netpělivý Lucius.

Laura se otočila a kývla rukou ať ji následuje. V domě panoval dost velký bordel a to je proto slušné slovo. Laura měla právě živou debatu se svou dcerkou, ohledně cigaretových dobrodružstvých.

"Normálně tu takový bordel není, ale měla jsem řeč s dcerou." Omlouvala se Laura.

"Takže to je tvoje dcera? kolik jí je?"

"Pře 5 dny jí bylo jedenáct."

"Nevypadá na to." Podotkl Lucius a měl pravdu.

Dívka po matce zdědila schopnosti měnit svůj vzhled. V 8 letech se upravila, aby vypadala na starší a nechala si píchnout piercing. Její matka z toho měla málem mtrvici. V blonďatých vlasech měla rudé pramínky a zkusila snad už všechny špatnosti, co se naskytly. Marně doufala, že bude Bell aspoň v učení po tatínkovy. Z pěti mudlovských škol ji už vyhodily a před 5 dny ji přišel dopis z Bradavic. Tehdy musela Laura z pravou ven o kouzelnickém světě. Neřekla však nic o sestře, jejím otci ani pomstě. Přestovšechno by Laura svou dceru nikdy nevyměnila.

"Ano to přiznávám." Pokynula rukou na křeslo, sama se posadila naproti němu.

"Znám jejího otce?" Vyzvídal dál Malfoy.

V Lauře hrklo. Tohle nikomu nikdy neřekla a zapřísahala, že neřekne.

"Nebudu to z tebe ždímat." Řekl Malfoy nezvykle mile a Laura měla špatné tušení, že po ní něco bute chtít.

"Vypařila ses, už to bude dvanáct let co? ani jednou si nenapsala, dokonce ani Ciss" Zapřemýšlel nahlas Malfoy.

"Možná proto, že by mi Voldy ukroutil hlavu, kdyby mě našel." Odpověděla dotčeně Laura.

Malfoy, ale nemohl vědět, že Laura jeden dopis napsala Ciss před nedávnem. Důrazně ji, ale prosila, aby o tom neříkala Luciusovy. Zdřejmě jí vyhověla.

"Navíc, jak si mě ty vůbec našel?" Zapřemýšlela.

"Já můžu vše, zapomělas?"

"Nenafukuj se, praskneš." Usadila ho Laura.

Malfoy se zatvářil dotčeně, Laura však nepřestávala.

"Vím, že tohle není zdvořilostní návštěva! co po mě chceš?" Vyvalila na něj.

"Chci abys zabila Harryho Pottera a s ním i Lupina." Zkrátil to Malfoy.

"To neudělám!" Ohradila se.

"Myslím, že uděláš! mám pro tebe totiž skvělou nabídku!"

Laura zapřemýšlela. Věděla, že Voldemort je mrtvý, nebo hodně slabý, tutíž ji od něho nehrozí nebezpečí. A právě Potter ho zabil, nebo zeslabil. Měla by mu spíš děkovat, než zabíjet!

"Když to uděláš, oživím ti tvoji sestru!"

Světlejší zítřky-prolog

9. října 2008 v 17:50 | moje maličkost |  Kapitolovky HP-Světlejší zítřky
Je škoda že jsem nemohla jako prolog použít tu svoji jednorázovku, ale nějak se mi smazala, tak doufám že tohle bude stačit.

Prolog

Rozhlídl se, už jich nebylo moc. Někteří byli mrtví, jiní v azkabanu. Teď tu stála jen menší skupinka asi 20 lidí, kteří byli stále věrní pánovi zla. A on, právě on, byl zvolen, aby na čas nahradil jeho místo. Upřímě vzato, ho tenhle post ani moc nelákal. Zatím nikdo nezjistil, že je smrtijed. Ministerstva se zas až tolik nebál, spíš tu byl strach z Brumbála a jeho řádu. Ten měl být podle všeho obnoven. Navíc tu byl Potter, zvědavý, dobrosrdečný kluk, který přežil a jeho kamarádi-šprtka a zrzek. Věděl, že kdyby byli teďka pod drnem, bylo by to lepší. Dlouho hledal způsob jak ho zabít a teď ho znal.

"Zbylí mí věrní, mám skvělí nápad jak zabít Pottera."

Všichni věrní zvedly hlavu.

"Budu k němu potřebovat někoho, kdo by byl co nejblíž hradu, vlastně přímo v něm. někoho, komu by Potter i zbytek osazenstva věřil a příjmul ho do řádu.

"Dvolte to mě." Ozval se Snape, zřejmě byl celý v rauši z pomyšlení, že by mohl Pottera zabít.

"Ne, vy, né." Namítl Malfoy.

Snape k němu zvedl pátravý pohled ve kterém byla jasná otázka-Proč? Kterou si zřejmě nedovolil říct nahlas.

" Ano jsi sice v hradu, možná, že by tě dokonce Brumbál dal do řádu, ale chybí základní věc."

Tentokrát se na něho zvědavě upřely pohledy všech smrtijedů.

"Nikdy by se ti Potter nenaučil důvěřovat."

Tahle odpověď zřejmě stačila, protože Snape se stáhnul. Zřejmě nebyl odvázaný z toho, že by dělal vrbu Potterovi, mnohem víc ho lákala představa rosekat ho motorovou pilou.

"Takže, jsem se rozhodl, že do toho zasvětím někoho v utajení. někoho kdo chodil do nebelvíru a komu by se Potter naučil důvěřovat. někoho s kým jsme zřejmě všichni v tomto sále měli tu čest." Dopověděl chladně Lucius malfoy, čekajíc na ohlas věrných.

Smrtijeům zřejmě pomalu docházelo koho tím myslí, byla tu kdy jediná smrtijedka co chodila do nebelvíru. Nikdo se zatím až na jednoho neodvažoval říct její jméno nahlas.

"Snad ne kočko.." Cissa se zarazila. Kočkoočka byla její přezdívka, kvůli zeleným očím, které byly snad hezčí než ty Evansové.

Kočkoočka, její první opravdová kamarádka. Která, ale pár dní po vyvraždění Potterových zdrhla neznámo kam. Samozřejmě, že to Cissa tušila, byla tu přece jen kvůli pomstě. Jen to nečekala tak brzo a tehdy jí to přišlo jako podraz. Podraz ze strany její nejlepší kamarádky, které věřila a o to víc to bolelo.

"Snad ne Laura Hensintnová?" Řekla teď už vyrovnaně. Svou masku uměla používat vskutku dobře, líp než kdokoli jiný.

"Ano, přesně ta." Potvrdil Lucius s úsměvem.

Ale ta přece zdrhla a nikdo neví kde je, nebo jestli je vůbec naživu!" Namítl Snape.

A Narcissu Blackovou-Malfoyovou to znervóznilo. Vždy jí přála vše dobré, ona byla první, ke komu chovala něco jiného než lhostejnost či nenávist. Tuhle možnost si nikdy nepřipouštěla. Věřila, že žije, teď se však červíček pochybností zavrtal hodně hlubko.

"Mýlíš se, já to vím, vím že je živá a zdravá a že nám pomůže!" Prohlásil sebejistě Lucius.

Cissa se usmála, snad poprvé od té doby, co kamarádka odešla a to už je let. Projel jí pocit štěstí, který okamžitě schovala za ledovou masku.

Nemohla tušit, že v tu samou chvíly se Laura odhodlala napsat po tolika dlouhých rocích první dopis.

Alice sestřenka Lily-9. kapitola

5. října 2008 v 21:08 | moje maličkost |  kapitolovky HP-Alice sestřenka Lily

9.Tma vysvobození od bolesti.

"Neboj, ty to zvládneš!"
"Jo?
"Jasně!"
Ubezpečuje mě Lott. Ale zdá se, že to nemá valný výsledek. Mě se tam totiž doopravdy nechce. Co když zklamu celý tým? Co když nic neodrazím? Co když se strapním?
"Myslím, že mě začíná bolet břicho." Zakňourám.
"Neboj, hned jak se najíš to bude pryč!" Odpoví nadšená Lott.
"To doufám."
"Neboj, já z tím mám skušenosti! kdysi jsem chodila na závody v plavání! taky jsem se při prvním zápase hrozně bála!" Říká Lott a mě zaplavuje dobrý pocit, snad to už konečně pomohlo.
"A jak dopad?" Ptám se zvědavě.
"Hned při prvním kole jsem špatně skočila šipku a rozbila si hlavu." Pokrčí lhostejně rameny.
"Tos mě teda utěšila! to pěkně děkuju! když mě se na ten zápas tak nehce." Zakňourám spíš pro sebe než pro ni.
"No já si myslím, že ho spíš ani nestihneš, jestli si nepohneš!" Poučí mě a táhne mě sebou do koupelny.
Vstopupím do velké síně a ihned mě kdosi chytne za ruku a táhne k nebelvírskému stolu.
"Musíme probrat taktiku!" Vysvětlí James když mě uloží (čtěte-strčí) na volnou židli vedle sebe.
"Tu jsme opakovali snad milionkrát!" Zděsím se.
"Opakování matka moudrosti, procvičuješ si tím mozek." Ubezpečí mě James.
"Nemusíš se obtěžovat dvanácteráku, ona žádný mozak nemá!" Ozve se zcela zbytečně Black.
"Haha, moc vtipný Blacku." Odpovím podrážděně.
"Já vím, už se moc těším jak uvidím jakse strapníš. ale teď se musím věnovat někomu hezčímu, čau!"
Na to se otočí a jako páv vyjde z místnosti.
"Jde jak namrdanej kačer!" Postěžuju si.
"Al, co se to děje, měníš se!" Chytne mě James za ramena a přitočí k sobě.
"Ale nic."
Podívá se na mě a já vím, že mi nevěří. Těžko bych však mohla říct-víš Jamesi, buď to miluju tebe nebo Siriuse, ale ani s jedním z vás být nemůžu. O tebe stojí Lil a o Siriuse má nej. kámoška. myslím, Že by ho trefil šlak.
"Vážně?"
Jen kývnu na souhlas a jsem ráda když se jde věnovat zpátky taktice.
O hodinu později-
Stojím v šatně oblečená do nebelvírského, famfrpálového dresu a zrovna mi není do spěvu. Vlastně vůbec.
"Tak jim to jdeme natřít!" Zvolá James alias kapitán družstva.
Když všichni vyjdou, chytne mě za ruku a zašeptá.
"Ty to zvládneš, mi ti věříme!"
A já si najednou uvědomí, že už k němu nic necítím, jestli jsem kdy cítila. Je pro mě jen přítel, stejně jako třeba Rem. O to víc jsem si uvědomila, že celou dobu miluju někoho jiného. Někoho, koho nikdy nebudu mít. Přesto ve mě zjistění, že mám konečně jasno, vyvolá nečekanou radost a elán.
"Správně, vytřeme jim zrak!" Zavelím šťastně, což velmi překvapí Jamese, jak se ukáže-velmi mile překvapí.
"To je ono!" Vykřikne radostně a dere se dopředu.
Jako ve snech jsem se zdvihla i s koštětem od země.
To dáš, to dáš! Ujišťovala jsem se. A najednou zápas začal. A mě nezbívalo nic jiného, než hrát a soustředit se. A najednou jsem si to užívala. Ano, pryč se stresem, jen ten krásný pocit neskonalé volnosti a štěstí když jsem odrazila potlouk. Už kolem mě neexistovaly žádné zvuky, postavy, zkrátka nic. Jen hra a chuť tu hru vyhrýt za každou cenu.
A pak jsem se otočila a pohlédla do bouřkových očí, Siriuse Blacka. Ten když uviděl můj pohled se začal líbat z nějakou mrzimořankou. A to bolelo, byl to hnusný pocit, který jsem ještě nikdy nezažila. A najednou jsem si všimla jak kolem mě všichni zběsile křičí. Ničemu jsem ale nerozuměla, oči se mi zalily slzami. A pak jsem ucítila prudkou bolest hlavy, jak mi do ní narazil potlouk. A najednou podemnou ruplo koště. Ještě jsem ucítila strašilvou bolest, která vycházela od srdce a od hlavy. Všechno bylo rozmazané, postavy, hlasy se ozývaly jako ozvěny. A pak jsem si všimla Bubly jak se spokojeně usmívá a sklápí hůlku. Tohle jsem viděla úplně jasně. Vlastně to bylo poslední, co jsem viděla. Pak jen tma, vysvobození od bolesti.