Jak snadné....

9. listopadu 2008 v 9:32 | moje maličkost |  Jednorázovky HP a jiné
Takže tohle je moje prvotina na tohle téma. Prostě mě to tak napadlo. Je to na téma shounen ai. Na známý pár R/S. Takže kdo tohle nemá rád tak ať radši nečte........
PS-po tomhle bude na přání Hope Alice, jinak první koment pořád platí!!!

Jak snadné....

Dívám se z okna. Venku už je tma, oblohu prozářily hvězdy. Po tváři mi tečou slzy. Z úst mi unikne tichý výkřik.

"Siriusi!" Vykřiknu, jako by mě mohl slyšet.

Ale on mě neslyší, je totiž mrtví. Mrtví. Jak hořce chutná tohle slovo.

"Mrtví,mrtví,mrtví...." Šeptám, jako bych to mohl změnit, ale nemůžu. Vím to


Skloním hlavu, rukama si zakrývám obličej. Jako bych se styděl, styděl za to co jsem cítil. Nebo cítím?
Všichni si myslí, že brečím pro kamaráda. Stejně jako jsem brečel třeba pro Jamese.
Ale tohle není to samé. Tyhle slzy neprolívám za kamaráda. Prolívám je za lásku. Hlavou mi proběhne vzpomínka. Vzpomínka ještě z Bradavic ze 7 a zároveň nejštastnějšího roku mého života....

Dívám se z ona. Na obloze je vidět měsíc, měsíc který mi tolik ubližuje. Ale dnes není úplněk. A navíc, teď mám kamarády s kterými tu bolest můžu snášet.
A pak je tu on....
On není můj kamarád, on je moje láska.

Z přemýšlení mě vytrhnou sliné ruce které se mi obmotají kolem ramen.
Vím komu patří.

"Siriusi." Zašeptám a slastně přivřu oči.

"Copak?" zašeptá mi těsně u ucha a mnou projede vlna vzrušení.

"Kdyby tu tak byl James?" Kazím tím tuto chvíli, přestože si přeji, aby snad nikdy neskončila.

"Ale on tu není!" Zašeptá a přetočí si mě k sobě.

Palcem přejede po mých rtech. V druhé ruce drží hůlku, mávne s ní směrem ke dveřím a ozve se zvuk klíče v zámku. Potom ji odhodí na postel.

"Jen pro jistotu" Zašeptá a jemně přejede svými rty po těch mých.

"Miluji tě, Siriusi!" Zašeptám.

Jaké je to pro mě překvapení, když zvedne zrak od mého poklopce k mým očím.

"Taky tě miluji, Reme!"

Řekne a mě z očí ukápne slza štěstí.........

Do reality mě uvede až zaklepání na dveře.

"Dále!" zavolám a rychle si utřu slzy.

Ze dveří vykoukne růžová hlava.

"Ahoj." Přejde ke mě a obejme mě.

Pomalu zvednu ruce a obtočím jí je kolem ramen.
Vím, nikdy to nebude jako se Siriem.

Jak snadné je lásku předstírat a jak těžké ji doopravdy prožít.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 9. listopadu 2008 v 12:06 | Reagovat

nooo...páni...je fakt, že takovéhle povídky nemám moc ráda, ale tahle se mi vážně líbila :o)

PS:ten obrázek u mě není z HP, teda vlastně ten, co je na něm v HP hrál, ale je to z jiného filmu...a spřátelím ráda :o)

2 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 10. listopadu 2008 v 12:21 | Reagovat

jéééé, to je nádherný! Musím říct, že jsi fakt udělala velký pokrok. Je to procítěnější a emotivnější než to, co běžně píšeš a fakt se mi to moc líbí:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama