Druhá šance-1) kapitola

25. června 2009 v 14:21 | alexeja |  Kapitolovky HP-Druhá šance
Ahojík! Já vím, že jsem říkala, že bude Pouto, ale tohle se mi nějak líp psalo tak se vám to snad bude taky dobře číst Jinak to, co se stalo potom, co Carmen řekla Siriusovi že je strýc toho dítěte, to se dozvíte později Jinak tu byla v úterý taková bouřka, že nám to vyhodilo elektriku a internet teď jde hrozně pomalu a nemůžu se dostat na nějaké stránky, jako je třeba Seznam, takže ti bohužel Ar-lee nemůžu odepsat, ale už dneska na to má někdo přijít, takže snad večer! Kapitolku věnuji všem, kterým si líbil prolog!

Siriusovi vzpomínky

"Nezapomeň, že je to jen kvůli tomu dítěti!" Řekl Sirius když kráčeli zapadlými uličkami k Jamesově domu.


Jak se to mohlo jen tak zvrtnout? Vždyť jsem tam chtěl jen přijít, ať řekne cokoliv odmítnout ji a jít pryč. Ovšem kdo mohl tušit, že bude zbouchnutá a že já jsem strýc toho děcka? Že nemá kam jít? A že nemá co do pusy? Jak se asi budou Potterovi tvářit, že mají v domě dalšího hosta, ještě k tomu když za dva dny má přijet Remus? A mám ji vůbec věřit?

Sirius se na Carmen znova podezdřívavě podíval, jaky tím mohl vyčíst, jestli jsou její úmysly čisté. Ať už byly nebo ne, rozhodně vypadala dost zuboženě a zoufale. Přes hlavu měla přehozenou kapuci a jedna její ruka si neustále hladila břicho zatím co ta druhá se táhla s taškou. Zahřmělo, stále hodně pršelo.

Doopravdy se může Carmen De Grafo, kvůlu jednomu dítěti takhle změnit? Hlavou mu začaly prolétat vzpomínky.

"Tak Siriusi, nezapomeň co jsem ti dnes říkala, budeš se chovat slušně, De Grafo je velmi vážená rodina." Zasyčela na Siriuse jeho matka a poupravila mu límec jeho společenského hábitu.

"Jistě." Zamumlal otráveně Sirius.

Tohle nesnášel, bylu mu tepr 12, právě ukončil první ročník v Bradavicích a místo toho, aby byl někde s klukama, bude tady tvrdnout s nějakýma Grafama.

"Puf!" Ozvalo se a najednou před ním stála podivná familie, kterou nikdy předtím neviděl.

"Oh, zdravím vás, dlouho jsem se neviděly!" Řekla tlumeným hlasem velmi mladá a pohledná žena.

Sirius jí odhadoval na takových 30 let. Měla dlouhé, černé vlasy a hodně výrazné zelené oči které ladily k její večerní róbě, kterou měla na sobě. Vedle ní, ve stejném nudném společenském obleku jako měl i on sám, stál starší muž. Mohlo mu být kolem 50, měl dlouhé hnědé vlasy vzadu svázané bílou vlečkou a čistě modré oči. Mohl by vypadat i docela mile a neškodně, ale jeho přísný výraz tuto doměnku vyvracel.

Teprve když od sebe manželský pár odstoupil, aby se přivítal s jeho "milovanou" rodinkou, všiml si Sirius děvčete tak přibližně v jeho věku. Stála tam, na tváři ještě otrávenější a ještě znuděnější výraz než měl on sám.

I když byl Sirius větší než většina jeho vrstevníků- a u žen se automaticky předpokládá nižší výška- ona byla velká skoro stejně, ne-li vyší. Bylo vidět že většinu rysů zdědila po matce. Černé vlasy plné vln jí padaly na záda, stáhnuté lesklou modrou čelenkou. Její obličej ale neměl tak jemné rysy jak by se dalo očekávat, její rysy byly příliš ostré, nos moc velký a rty moc malé a úzké. Jediné, co bylo na jejím obličeji krásné, byly ty oči. Velké, výrazné, zelenomodré oči. Ty na ní Siriuse zaujaly.

Dalo by se říct, že i její postava byla spíše mužská. Široká rameny, dlouhé ruce a krátké nohy. Její dlouhé, plandavé modré šaty jako by její chyby na kráse ještě zdůrazňovaly. Ať už byla z vážené rodiny nebo ne, moc krásy nepobrala. A přesto se v jejích krásných očí zračila velká sebedůvěra a pohrdání vůči ostatním.

"Ah, já už tvé syny znám, ale ty mou dceru ještě ne, viď?" Řekla žena a od Siriusových rodičů se otočila zpátky k tomu prapodivnému stvoření.

"Tohle je Carmen, Carmen tohle je velevážená rodina Blacků, seznamte se." Řekl pro změnu ten muž a chytl Carmen za rameno.

Siriusova matka se při slově "velevážená" nadmula pýchou a Sirius pohrdavě ušklíbnul.

"Těší mě, že vás poznávám." Řekla Carmen a Sirius s překvapením zjitil, jak je její hlas jemný.

"Také nás těší." Řekla zdvořila paní Blacková a otočila se na své dva syny.

"Jistě." Řekl mile Regulus a Sirius jen pokýval hlavou, ale vypadalo to, že jakmile ten muž sundal ruku z Carmeniných ramen, je myšlenkami zase někde jinde.

Sirius zakroutil hlavou, ani nevěděl, že si to ještě pamatuje. Bylo to tak dávno a on ji pak tak dlouho neviděl. On studoval v Bradavicích a ona v Kruvalu. Znovu ji vyděl až teď, na začátku prázdnin na plese, který mu matka dala jako podmínku, aby mohl zbytek prázdnin zůstat u Potterových. Ale tam si Carmen očividně všímala víc už vyspělého Regula...

Jediný důvod, proč tu byl a díval se na obličeje těch krví posedlých zmetků, byl ten, že chtěl zbytek prázdnin srávit u Potterových, kde se cítil aspoň trochu doma. Jinak by na takový ples, oblečený v takových hadrech nikdy nešel...

Právě probíhalo představování, tolik tváří, ale on z nich poznal bezpečně jen Malfoyovi, přesto se snažil usmívat se a být zdvořilý, poháněla ho myšlenka na léto strávené s klukama.

"A tohle je Carmen, Siriusi, Regule, pamatujete si na ni, už je to dlouho co jste se neviděli, že?" Pronesla nezvykle sladkým hlasem jeho matka.

Sirius zvednul oči od podlahy, v hlavě se mu vybavil obrázek toho malého "něčeho", se kterým se viděl naposled před 4 lety a zůstal překvapeně zírat.

Změnila se. Problesklo mu hlavou a šel za ní, aby jí podal ruku, ale jeho bratr ho předběhl. To mu aspoň dalo čas si ji pořádně prohlédnut. A že se bylo na co dívat.......

Její dlouhé, černé kudrnaté vlasy byly teď bez jediné vlnky a dosahovaly jí sotva na ramena. Její oči jako by se ještě zvětšili a zvýraznili a naopak nos zmenšil a ústa rošířila. I její postava byla jiná. Pořád trochu chlapecká, ale její pěkně zaoblená ňadra a ploché bříško vady překrývaly a daly vyniknout jejímu, nyní krásnému obličeji.

Na sobě měla modré šaty, jako když se poprvé potkali, ale střih šatů byl úplně jiný. Byly to šaty s úzkými ramínky, které zbytečně jejím už tak dost velkým ramenům nepřidávaly na délce, výrazným dekoltem a s dlouhou spodní částí posázenou malými bílými kamínky.

Sirius musel uznat, že její vady téměř zmizely a jestli jsou, dají se považovat za roztomilé. Ale přece tu bylo něco co se nezměnilo. Na tváři měla pořád ten povýšený výraz jako tehda, i když si podávala ruku s jeho bratrem.

Jeho bratr od ní odstoupil a Sirius k ní natáhl ruku.

"Sirius Black, už je to dlouho, že?" Řekl zdořile.

"Ah, vzpomínám si, hodně jsem o tobě slyšela, jsi celkem známý, jediný nepovedený Black v nebelvíru který se kamarádíčkuje se špínou." Odhalila zuby v posměšném úsměvu.

Mysli na prázdniny s klukama, mysli na ně, mysli na ně, nesmíš jí poslat do prdele ani z ní udělat žábu...Nesmíš! Uklidňoval se Sirius a snažil se zpamatovat se z toho, že tahle cizí holka nazvala jeho kamarády špínou.

Jde na tohle vůbec odpovědět zdvořile? Přemýšlel, co by jí měl říct, ale jeho bratr ho předběhl.

"Jistě, to je celý můj nepovedený bratříček." Zasmál se.

"Je pravda že v každé rodině se najde černá ovce, ale i ty se později přizpůsobí, jako každý spratek když se na něj vezme hůl." Zasmála se s polu s jeho bratrem.

Já jim asi vážně něco udělám! Zuřil v duchu Sirius.

"Nešla by jste si zatančit?" Nabídl Regulus Carmen tanec dřív, než se na ni mohl Sirius vrhnout.

"Jistě." Zaštěbetala Carmen a nechala se odvézt na taneční parket.

Jo, tenkrát měl chuť jí vyškrábat oči, ale na druhou stranu je celkem ironie, že právě ona, která ho nezvala černou ovcí a spratkem, ho teď prosí o pomoc. A ještě větší ironie je, že jí tu pomoc zřejmě doopravdy poskytne...

Ať už ten hloupý ples konečně skončí, jinak to se mnou vážně šlehne. Sirius právě tančil se svou "milovanou" sestřenkou Bellatrix, která se vyžívala v tom, když mu jako omylem (čili schválně) zaryla svůj jehlanový podpatek do jeho nohy.

To by už radši tančil s jedovatou zmijí kolem krku, i když, jeho sestřenka a zmije jsou dosti podobná stvoření...

Konečně dozněly poslední tóny skladby a Sirius se s ulehčením klidil od Bellatrix a jejích smrtících bot. Uf, tady je dusno. Zanadával v duchu, když byl v dostatečné vzdálenosti. Všimla by si má drahá mtka, kdybych se na chvíli vzdálil? Doufám že ne....

Sirius se vydal chodbou pryč z kouzlem zvětšeného sálu. Měl takový dojem, že tu někde viděl balkónové dveře. Myslím, že byly někde tady...Á tady jsou! Zaradoval se, když konečně uviděl dveře které ho měly zavést pryč od těch magorů na čerstvý vzduch.

Z nadšením otevřel dveře a...Málem sebou sekl. Uprostřed balkónu byla vyčarovaná obrovská postel na které se válel jeho bratr s..Není to ta Carmen de Grafo? Panikařil v duchu a začal couvat. Zřejmě si ho nevšimli a jestli jo, nedali to na sobě znát, protože stále pokračovali v předchozí činosti...Což mu dalo možnost vypadnout a to hezky rychle.

Uslyšel za sebou dávivý zvuk a otočil se. Přesně jak si myslel. Byla tam Carmen a zvracela. Chvíli tam jen tak nejistě stál, ale nakonec se otočil a popošel k ní. Pozoroval ji jak se snaží narovant se a vypadá u toho jako opilá. Počkal dokud se nenarovná.

"Na." Řekl a podal jí kapesník.

"Díky." Řekla.

Zvláštní, i potom všem má v očích stále tu hrdost. Pomyslel si Sirius a pozoroval ji, jak si utírá pusu. Déšť ustal. Sirius zvedl hlavu, bouřková mračna zmizela a v dálce se zaleskly první sluneční paprsky.

"Díky."



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka Druhá šance?

Ano moc! 87.1% (27)
Ujde... 9.7% (3)
Moc ne 3.2% (1)
Vůbec! 0% (0)

Komentáře

1 Kiqi Kiqi | 25. června 2009 v 16:20 | Reagovat

Máš na www.laki.blog.cz cenku :-)

2 Ar-lee Ar-lee | Web | 25. června 2009 v 20:34 | Reagovat

Páni. Je to hezký, jenom mi přijde celkem zvláštní, že by Carmen měla s Regulusem něco na tom plese. Jen tak na balkóně aniž by se ujistili, že je někdo nevyruší. Ale jinak musím chválit! :-D
A neboj, na odpověď si počkám.

3 Watcookie Watcookie | Web | 26. června 2009 v 14:20 | Reagovat

nádherná kapitolka,sem si tak říkala jestli bys nechtěla spřátelit, byla bych moc ráda, moc se mi tvůj blog líbí,kdyžtak odepiš do mé návštěvní knihy,dopředu děkuju,měj se a hodně štěstí ;-)

4 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 26. června 2009 v 23:03 | Reagovat

Jůůůůůů, to bylo bezvadný:) Ta Carmen byla ale potvora... a to se Sirius tak moc snažil... ta věta - Nesmíš ji poslat do prdele, ani z ní udělat žábu. - byla boží:)

5 Kikina Kikina | Web | 28. června 2009 v 17:53 | Reagovat

Nevím, co k tomu napsat. Líbí se mi to moc :-) Těším se na pokráčko, určo musíš do začátku prázdnin ještě něco stvořit xDxDxD

6 Lucy Lucy | E-mail | 29. června 2009 v 12:43 | Reagovat

krásný,zajímavý,je těžký napsat,že se mi to líbí,ale je to pravda...

7 pawin pawin | 30. června 2009 v 11:39 | Reagovat

nadherna kapca..... budu to dále číst.:D

8 alexeja alexeja | 30. června 2009 v 20:06 | Reagovat

Ehm, další kapča bude zítra :D Jinak moc díky za komentíky, jsou krásné :D

9 Ar-lee Ar-lee | Web | 30. června 2009 v 22:32 | Reagovat

Jupí!!! Tak to snad ani nebudu moc dospat!!!

10 Gaia Gaia | Web | 23. srpna 2009 v 13:22 | Reagovat

Zvláštní povídka, ale líbí se mi :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama