Druhá šance-2) kapitola

5. července 2009 v 9:31 | alexeja |  Kapitolovky HP-Druhá šance
Ahojík!! Tak vám tady přináším nejnovější kapitolku k Šanci, snad se bude líbit!
Věnuji ji Watcookie, jako díky za spřátelení!
Ale taky všem, kterým se tato kapitlovka líbí!!
Vaše Alexeja

2)Nový domov

Uslyšel za sebou dávivý zvuk a otočil se. Přesně jak si myslel. Byla tam Carmen a zvracela. Chvíli tam jen tak nejistě stál, ale nakonec se otočil a popošel k ní. Pozoroval ji jak se snaží narovant se a vypadá u toho jako opilá. Počkal dokud se nenarovná.

"Na." Řekl a podal jí kapesník.

"Díky." Řekla.

Zvláštní, i potom všem má v očích stále tu hrdost.
Pomyslel si Sirius a pozoroval ji, jak si utírá pusu. Déšť ustal. Sirius zvedl hlavu, bouřková mračna zmizela a v dálce se zaleskly první sluneční paprsky.

"Díky."

"Ještě mi neděkuj, jsem zvědavý jak budou Potterovi rágovat na to, že mají v domě další přírůstek." Povzdechl si Sirius.


"Myslíš, že jim to bude vadit?" Zeptala se Carmen a přitáhla si kapuci víc do čela, už zase šli.

Tentokrát ale vedle sebe, Sirius zpomalil, ale ne proto, že by došel k závěru, že jí může 100 procentně věřit, ale proto, aby jí přece jen trochu seznámil s prostředním, kde teď nějakou dobu bude bydlet. Nějakou dobu a co potom? Až skončí prázdniny, co pak? Nastoupí s nmi do Bradavic? Dítě by být na světě ještě nemělo, ale v Bradavicích je Regulus…
Sirius si nervózně kousal ret, ale k odpovědi na Carmeninu otázku se neměl.

"Myslíš, že bude Potterovým vadit, že u nich budu na čas bydlet?" Zopakovala proto Carmen otázku.

"Ne, jsem si tím jistý, Potterovi jsou ti nejhodnější lidi co znám, nevyhodili by ani zatoulanou kočku." Vzpamatoval se Sirius.

Nejhodnější lidi co znám..Jaké nejhodnější lidi znám já? Prolítla Carmen hlavou smutná myšlenka. Nech toho! Okřikla se v duchu. Nebuď sentimentální!

"Hm, takže tam vlastně budu ty, já, oni a ten jejich syn?" Zeptala se Carmen.

"No ze začátku, ale za dva dny má přijet kamarád.." Sirius se zadíval zamyšleně na tašku, která Carmen řezala do ruky.Zeptal se jí, jestli nechce pomoct. Odmítla a tašku si přitáhla ještě víc k tělu. To Siria znepokojilo.

"Kamarád?" Pokračovala Carmen v konverzaci.

"Jo, z Bradavic, bude tu až do konce prázdnin." Sirius si unaveně povzdechl.

"To se do jejich domu všichni vlezeme?" Zeptala se udiveně Carmen.

"No, možná tě to překvapí, ale nečistokrevní nežijí v chatkách metr krát metr." Ušklíbl se Sirius.

Carmen v puse pálila jedovatá poznámka, ale statečně ji spolkla, věděla že teď si ještě vyskakovat nemůže. Místo toho jen pokrčila rameny a zadívala se do země. Konverzace vázla. Carmen zkoumala zaplivaný chodník po kterém šli a Sirius hleděl do vyjasňujícího se nebe. Konverzaci navázal překvapivě Sirius.

"Jak se ti vlastně podařilo utéct?" Zeptal se aniž hlavu sklonil od oblohy.

Carmen zvedla hlavu.

"No, počkala jsem až nikdo nebude v kuchyni a pak se tím malým krbem pomocí letaxu dostala do nejbližší hospody a od ní to bylo jen kousek do místa našeho srazu." Řekla a zadívala se na Siriuse.

Tak moc jí ho připomínal, tak moc až ji pálilo u srdce. Dokáži vůbec ještě někdy milovat? Napadlo ji a ona se ušklíbla. A milovala jsem vůbec někdy? Podvědomě si volnou rukou šáhla na místo, kde předpokládala srdce.

Pak už bylo ticho, ani Sirius ani Carmen necítili potřebu mluvit. Oběma nastalé mlčení vyhovovalo. Každý se ztrácel ve svých myšlenkách. Ač tak rozdílných, přece vedoucích ke
stejnému konci a stejné otázce-Co bude dál?

Konečně vyšli z všech těch postraních zaplivaných a smrdutých uliček na poměrně velkou, pěkně udržovanou, průměrnými domky s pěstovanými zahrádkami olemovanou ulici. Carmen si domyslela, že tady někde budou bydlet ti Potterovy, ale nic neříkala. Pociťovala jisté napětí a podle výrazu v Siriusově tváři, on navzdory tomu co říkal také. Šli ještě chvíli a zastavili se až skoro u konce, před asi největším béžovým domkem s asi největší a nejvíc prázdnou zahradou. Nebyly tu žádné květiny ani stromy, jen se tu válely košťata a bedna, která až nebezpečně moc nadskakovala. Že by v ní byli potlouky a zlatonka? Taková neopatrnost? Pak si uvědomila, že to možná mudlové ani nevidí, jako nevidí kde co.

Sirius se mezitím zhluboka nadechl a otevřel branku, kterou následně podržel tak, aby Carmen mohla projít.

Ta ale nejprve ze sebe sundala bundu, kterou následně nechala pomocí lusknutí prstů změnit zpátky na kus hadru, kterým zřejmě původně byla. Upravila si zmoklé vlasy a teprve potom vstoupila. Stihla přitom zaregistrovat, jak se na ni Sirius dívá. A nebylo divu. Carmen na sobě měla bílý kostým s červenými pruhy na sukni a zlatou broží na košili.

"Nezbyl čas na to abych se převlékala." Utrousila kysele když za nimi Sirius zavíral branku.

"Aspoň nebudeš působit dojmem zablešeného bezdomovce." Řekl kousavě Sírius.

"Myslíš jako když si sem přišel ty?" Carmen si tuto poznámku odpustit nemohla, ať už se rozhodla žít jakkoli, pořád v ní vřela krev rodiny De Grafo.

Sirius na tuto otázku neodpověděl a přešel ke dveřím, chvíli se pak přehraboval v kapsi, než konečně našel klíč. Zhluboka se nadechl, zastrčil klíč do zámku, několikrát otočil a otevřel. Carmen zírala na to jak Sirius vešel dovnitř, až na jeho pokývnutí se odvážila za ním.

"Jsem zpátky." Zakřičel Sirius když za nimi zavřel dveře.

Carmen se rozhlížela po malé, ale útulné předsíni, mezitím co si Sirius sundal bundu a pověsil si ji na háček k ostatním. On sám na sobě měl jen obyčejně rifle a černé tričko s nákresem bílého šípu.

"No konečně!" Ozvalo se a k nim do chodby se vřítil jakýsi kluk s černými rozčepýřenými vlasy, drzým úsměvem a velkýma, hnědýma očima skrytýma za brýlemi.

Zabrzdil až těsně u nich a udiveně se rozhlédl.
Chvíli zíral ze Siriuse na Carmen, pak z Carmen na Siriuse, který mlčel a upíral své stříbřité oči na kamaráda, který vytušil průšvih.

"Průšvih?" Zeptal se bez okolků a Sirius kývl.

"Představuji ti Carmen De Grafo." Zamumlal pak Sirius.

"James Potter." Natáhl k ní James ruku a ona přijala.

Snažila se aspoň trochu usmívat, ale moc jí to nešlo.

"A teď by jsi mi, snad mohl říct,co se tady děje?" Otočil se k Siriovi.

"Jo, ale nešlo by to třeba v našem pokoji? Nemuseli by to hned slyšet i tvoji rodiče i když se jich to taky týka.." Podrbal se Sirius nervózně v hlavě a Carmen se stále pokoušela o úsměv.

Jak to tak vidím, tak tohle bude obrprůšvih! Povzdychl si James a mávnutím ruky vyzval Siriuse i Carmen do jejich pokoje. Cestou ještě zavolal na rodiče, ale o Carmen se prozatím nezmínil. Konečně se za nimi zavřeli dveře jejich pokoje.James se posadil na jednu postel, Carmen a Sirius na druhou.

"Tak?" Zeptal se James a když viděl jejich obličeje dodal.

"Nic přece nemůže být tak hrozné!"

"Vážně?" Optal se ironicky Sirius a pak si povzdechl.

"Jde o to, že tady Carmen je čistokrevná…" Začal Sirius.

"Cože?" Zeptal se James překvapeně, ale Siriusův pohled, který říkal-Nepřerušuj mě a poslouchej, v horším případě-Drž tlamu a našpicuj uši, ho donutil sklapnout.

"No prostě Carmen je čistokrevná a je těhotná a.."

"S tebou?" James prostě nevydržel mlčet.

"Ne, s mým bratrem, s Regulusem ,ale on to dítě popřel a vyhrožoval jí, že jestli to řekne své matce tak si ji najde a zabije ji i s dítětem a její rodina kdyby se to dozvěděla, tak by ji stejně donutila si dítě nechat vzít a tak utekla a jediný, kdo ji napadl jako pomoc, jsem byl já a já, jako strýček toho prcka jsem ji nemohl nechat v dešti jako bezdomovkyni, rozumíš?" Vychrlil na Jamese Sirius.

Ale James zřejmě nerozuměl. Pokud výrazem porozumění není čučení sotevřenou pusou a vypláznutým jazykem.

"To je dost složité.." Dostal ze sebe James po chvíli a otočil se na Carmen.

"Takže ty jsi těhotná?" Zeptal se.

"Ano."

"Se Siriusovým bratrem, Regulusem?"

"Ano."

"Ale on ti vyhrožuje smrtí a rodina by tě donutila nechat si to dítě vzít?"

"Ano."

"Takže jsi o pomoc požádala Siria, které tě sem přivedl, protože je jeho strýc?"

"Ano."

"Takže jelikož nemáš kde bydlet, budeš bydlet tady s námi?"

"Asi ano."

"A tohle všechno mám vysvětlit rodičům?"

"Ano."

"Můžu omdlít?"

"Ano….Tedy ne!"

James ale vypadal, že sebou doopravdy sekne. V obličeji byl bílý jako stěna a vykulené oči upíral na Carmen.

"Jamesi?" Šťouchl do kamaráda Sirius.

"Jo, už jsem to vstřebal…ale není to prima?" Zamumlal James, když se konečně vzpamtoval a teď zas pro změnu čučeli vyjeveně Sirius a Carmen.

"Co má být jako prima?" Zeptal se Sirius.

"Vždyť ty jsi strýc!" Zavřískl šťastně James.

"Bum!"

"Asi omdlel." Pokrčila Camren rameny a několikrát Siriuse udeřila do tváře.

______________

"…takže jediné místo kde může zůstat je u nás!" Dokončil James svůj sáhodlouhý proslov a otřel si zpocené čelo.

Právě seděli všichni u jednoho stolu v kuchyni a když všichni, tak doopravdy všichni-Sirius, Carmen, James a Jamesovi rodiče. A James právě od vykládal to samé, co Sirius před 10 minutami od vykládal jemu nahoře, svým rodičům tady dole. Ať už Carmen čekala jakoukoli reakci, takovouto ne.

"Takže ty jsi v jiném stavu?" Zeptala se tichým hlasem paní Potterová.

"Ano." Špitla Camren.
Co teď? Poženou mě ze dveří jako děvku? Řeknou mi, že moji rodiče měli pravdu a já bych si dítě měla nechat vzít? Carmen si ochranitelsky obtočila ruce kolem břicha ve kterém teď cítila nepříjemný tlak.

"To je báječné drahoušku a v jakém jsi týdnu?" Zašveholila paní Potterová a Carmen překvapeně zmarkala.

"J-já ne-ne-vím, asi ve třetím." Vykoktala ze sebe Carmen, podivená její reakcí.

"Ty nevíš? Tak to musíš k doktorovi, aby to zjistil a prohlídl tě a taky by jsi se měla trochu změnit, aby tě přece jenom tvá rodiny nepoznala, je ti 17 a ty máš plné právo se změnit jakkoli chceš! A to máš u sebe v tašce samé takové vznešené věci? V tom to musí být nepohodlné, co kdybys zítra s kluky zašla do města a pak se mnou k doktorovi?" Vychrlila na překvapenou Carmen paní Potterová a Carmen se nezmohla na nic jiného, než na chabé přykývnutí.

Jsou na mě tak hodní, je tohle to, čemu se říká hodnost a obětavost? Není to spíš hloupost riskovat své životy kvůli mně? Carmen povolila stisk kolem břicha její ruce se svezly volně podél těla. Najednou cítila takový zvláštní pocit. Je to pocit štěstí?

"Děkuji, jste hodní, všichni." Řekla Carmen potichu.

De Grafo nidy neděkují, nežádají, oni si berou co chtějí! Prohlásila jednou Carmenina matka a Carmen si najednou byla jistá, že jejím matka nemluvila pravdu.

"Hodní? Děvče, vždyť ty čekáš miminko, kdysi jsme za svého přijali Siriuse a teď budeme mít asi další 2 malé špunty." Paní Potterová se zasmála a Sirius se zamračil.

Není dobré, že jí hned tak věří, nebo ano? Začal si znova kousat ret.

"Teď ale musíš být unavená, jdi se vykoupat a vyspat, půjčím ti něco na oblečení, půjdeš ji ukázat koupelnu a její pokoj, Jacku?" Obrátila se na svého manžela, čímž chtěla klukům (Siriusovi a Jamesovi) říct, že si s nimi potřebuje promluvit a ať se nevzdalují.

"Jacku?" Zopakovala paní Potterová znova, když si všimla, že pan Potter jen sedí a poněkud vyjeveně hledí přes stůl na Carmen, která se zřejmě snaží usmívat.

"Jacku!" Zatřásla s panem Pottrem paní Potterová.

"No jo, já už se vzpamatoval..Já jen, že je to prima!" Zamumlal pan Potter.

"Co je prima?" Zeptal se obezřetně Sirius.

"Vždyť ty jsi strýc!" Vřískl pan Potter šťastně.

"Bum!"

"To už je podruhé." Zamumlala naštvaně Carmen a už podruhé, se sklonila nad omdlím Siriusem, aby mu pár vrazila.







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka Druhá šance?

Ano moc! 90% (27)
Ujde... 6.7% (2)
Moc ne 3.3% (1)
Vůbec! 0% (0)

Komentáře

1 Sawarin Sawarin | Web | 5. července 2009 v 12:32 | Reagovat

Ty jo.. To je hustý.. Pěkná povídka. Těším se na pokračování..:)

2 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 6. července 2009 v 12:51 | Reagovat

Naprostá úžasnost!:)Už aby tu bylo pokračování...:)

3 pawin pawin | 6. července 2009 v 15:38 | Reagovat

jéééééééééééé!       začíná to bejt zajímavý. jen tak dál... PS: normalně to zkopíruješ:)

4 Ar-lee Ar-lee | Web | 6. července 2009 v 20:07 | Reagovat

Teda Alexejo! :-D :-D Chudák Sirius, proč ty ho furt mlátíš? Bude ještě blbější. Celkem věřím, že by takhle paní Potterová zachovala. A James je úplně po otci. :-D

5 alexeja alexeja | 6. července 2009 v 20:08 | Reagovat

Oky, tak já to skusím :D

6 petra petra | Web | 7. července 2009 v 14:03 | Reagovat

ahoj mas heski blog....jukni pls na muj

7 Lucy Lucy | E-mail | 7. července 2009 v 14:49 | Reagovat

pěkný,je to čím dál lepší :))

8 Sawarin Sawarin | Web | 8. července 2009 v 22:15 | Reagovat

Ráda se spřátelím..:)

9 Hope Hope | Web | 11. července 2009 v 10:29 | Reagovat

to bylo senzační =o) jsem zvědavá, jak to bude dál =o)

10 wladka wladka | Web | 14. července 2009 v 15:09 | Reagovat

ako tato poviedka je fakt super
ale na tejto kapci sa mi lubilo jakso Siriusom seklo  no nemalo to chybu

11 Nakira :-) Nakira :-) | Web | 14. července 2009 v 20:17 | Reagovat

Hustý. Jako obvykle jsi mě nezklamala :-)

12 Gaia Gaia | Web | 23. srpna 2009 v 13:33 | Reagovat

To je strašně vtipné, jak tam omdlívá :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama