Druhá šance-4) kapitola

11. srpna 2009 v 17:41 | alexeja |  Kapitolovky HP-Druhá šance
Tak, tady máte 4 kapitolu, já vím, říkala jsem že bude kolem 5 a už je skoro 6, ale taťka dostal nepochopitelnou chuť zajít na nákup a naplnit naši už tak přeplněnou ledničku! Co dodat? Snad jen pěkné počteníčko!
PS-Kapitolku věnuji Wladce za její grafickou pomoc! Jsem ti moc vděčná!

4) Mrkev, Remus a báseň

"Takhle Siriusi?" Prohodila Carmen k Siriusovi, který právě loupal brambory.

Camren by nikdy nevěřila, jak je ve skutečnosti namáhavé a těžké ostrouhat pár pitomých mrkví na jeden mrkvový salát. Aspoň že její "skvělé" kuchyňské umění neviděla paní Potterová, to už by se asi hanbou propadla. Paní Potterová ale naštěstí byla právě na nákupu a tak zbyla prozatím v kuchyni jen Carmen a kluci-Sirius a James. A k Carmeniné velké ostudě to klukům šlo o 100 procent lépe než jí. Pitomá mrkev!


"Jo, tak nějak." Odvětil Sirius na její otázku a právě oloupanou bramboru hodil do hrnce.

Carmen tedy vzala mrkev do ruky znova, zatlačila s ní na struhadlo a…A mrkev jí vyletěla nekontrolovatelně z ruky směr Siriusovo oko. Naštěstí měl ale Sirius dobré reflexy, takže se mu mrkve podařilo zachytit dřív, než z něho byl Kyklop. Carmen se s provinilým výrazem na tváři otočila na Siriuse.

"Tak to se my trochu nepovedlo.." Konstatovala.

"Myslíš?" Zacukalo Siriusovi v obočí.

"Tohle je už pátá mrkev, která se mě pokoušela zabít, chystáš se snad na mrkvový atentát?" Procedil pak kysele mezi zuby a Carmen vyletěly koutky při slově mrkvový atentát vzhůru.

"Ne, to fakt nechystám." Ubezpečila ho.

"Tak na." Podal jí Sirius mrkev.

"A ještě jednou bude ta mrkve pár centimetrů od mého obličej, ocitne se záhy jen pár centimetrů od tvého zadku!" Pohrozil Sirius s bramborou v ruce.

"Ty seš tele!" Reágoval na celou příhodu James.

"Já ti to ukážu." A než se Carmen nadála, tiskl se svým tělem na její a naváděl její ruce co mají dělat se struhadlem a s mrkví.

Carmen na chvíli stuhla-jak je to naposledy dlouho co se na ní někdo takhle tisknul? Naposledy Regulus. Carmen totiž nikdy nepařila k těm osudovým ženám, vysílajícím k mužům toužebné pohledy. Do Reguluse vlastně ani nikdy jindy neměla rande, ani polibek, ani dotyk..A pak za jednu jedinou noc to celé dohnala. Regulus byl její první. Ale ona s ním šla z….Z čeho, s lásky? Možná.
Zčervenala když si uvědomila, na co vlastně myslí, když ji Jamesovy ruce ukazují co a jak. I když už si byla jistá, že by to zvládla sama, James byl u ní pořád a ji ani nenapadlo, aby proti tomu něco udělala.

"Carmen?" Zeptal se Sirius mezitím co je po očku sledoval.

"Hm?"

"James mi říkal o té básničce pro Lily."

Jako by tahle Siriusova věta na Jamese působila jako budíček. Okamžitě, až příliš rychle se od Carmen odtrhl-ta se zakolísala, ale rovnováhu udržela- a vrátil se k naklepávání řízků.

"A?" Zeptala se Carmen a bez nejmenšího znaku vykolejení na Siriuse upřela své modrozelené oči.

"Myslím, že je to dobrý nápad." Zamumlal Sirius, ale než-li mu Carmen stačila odpovědět, práskly domovní dveře.

"Jsem doma!" Ozvalo se z chodby veselé zvolání paní Potterové.

"Jak jste na tom s vařením?" Vplula do kuchyně a položila 2 plné nákupní tašky do rohu.

"Skvěle." Odvětil kysele Sirius.

"Ale copak, Siriusku?" Optala se paní Potterová se smíchem mezitím co Siriuse objala kolem ramen.

A Carmen náhle ucítila zvláštní bodnutí u srdce. Dřív nechápala, jak by se někdo čistokrevný mohl vzdát své krve, svého původu-ona to udělala pro dítě. A najednou začala chápat proč tu udělal Sirius. Pro novou rodinu.. Uvědomila si trpce. Protože to, v čem jsme vychováni my, to není rodina. Prolétlo jí hlavou poznání.

"Ále, Carmen se nás tady pokouší vyvraždit mrkví." Odvětil Sirius a pokusil se paní Potterové vykroutit-na tváři úsměv.

Paní Potterová se zachichotala.

"Moc ti to nejde, co?" Položila pak Carmen ruku na rameno.

"Ne." Přiznala Carmen a na důkaz svých slov si mrkve nenávistně přeměřila.

"Můžu se tě na něco zeptat, Carmen?" Zeptala se po chvíli a ruku z jejího ramene opatrně sundala.

"Jistě." Odvětila Carmen a znovu mrkev přitlačila na struhadlo.

"Vy dívky, myslím tím čistokrevné, když se neučíte vařit, ani pomáhat v domácnosti, čemu se pak v
rodině učíte?" Zeptala se mezím co se sklonila a začala z tašek vybalovat jídlo.

Sirius si všiml, že tahle otázka Carmen zaskočila. Viděl v jejím obličeji nepatrnou vrásku, jak se snaží přijít na odpověď, která by byla dostatečně jednoduchá, aby ji paní Potterová pochopila. Vždyť jim to do hlavy vtloukali celých 17 let, jak by to mohla paní Potterové popsat v jediné větě? Rozhodl se jí pomoct.

"Skoro to samé co u chlapců, hlavně etiketu, správné chování, pohrdání vším co není na jejich úrovni…" Řekl proto, ale v jeho obličeji nebyla ani stopa po sarkasmu, to co říkal, byla pravda-v kostce.

"Jak to víš?" Zeptala se paní Potterová překvapeně.

"Mami, přece víš, že má Sirius 2 sestřenky." Připomněl jí James.

"A taky jsem s nimi, strávil dost času, s Bellou a Cissou." Dodal Sirius.

"Já taky.." Dodala sotva slyšitelně Carmen.

Bello…ty…promiň

____________________

"Jsem hotová!" Prohlásila Carmen a s povzdechem se sesunula na židli.

"Jak může obyčejné vaření takhle vyčerpat?" Obrátila se na Jamese který se právě se skleničkou pomerančového džusu sklátil naproti ní.

"Nevím, ale jsem rád že už je hotovo." Pokrčil James rameny a s chutí do sebe vylil půlku pomerančového džusu.

"Chceš?" Přistrčil jí pak sklenku k ústům.

Mám se napít z jeho sklenky?
Podivila se Carmen. U nich doma by za to byla potrestaná. Každý má svou sklenku kterou musí držet za stopku a blablabala.. Uslyšela v hlavě protivný hlas své milované matky. A možná právě proto se pro sklenku natáhla, přiložila k ústům a začala pít.

"Hele, dej mi taky." Ohnal se po ní Sirius když dosedl na židli vedle Jamese,

"Mám žízeň jak vlk!" Prohlásil, sklenku jí vytrhl a sám se napil.

"Říká se hlad jako vlk." Zakoulel James očima.

"To je jedno, hlavní je že máme uvařeno, prostřeno a máma teď dolaďuje poslední chybičky!" Prohlásil Sirius a přistrčil ke mně už prázdnou sklínku.

Hodiny na zdi zabimbali půl 1.

"A Remus by tu měl být za pár…."

"Crrrrrrrr!" Přerušil Jamese zvuk zvonku.

"Právě teď!" Dokončil ze něho Sirius a spolu s Jamesem vstal, aby došel otevřít.

V půlce cesty ke dveřím se ale oba zadrhli a výmluvně se na Carmen zadívali. Ta jen pozdvihla obočí. Tak co zas?

"Jen jsme ti chtěli říct, že to o tobě a tvém dítěti a tak" James se odmlčel.

"James chtěl říct, že už jsme to všechno napsali Remusovi v dopise, víš abys to nemusela zase
všechno vysvětlovat, určitě ti to není příjemný." Zadíval se na mě Sirius pátravým pohledem.

"Jasně, je to tak lepší, ale byla bych ráda, kdyby se to už nikdo jiný nedozvěděl.." Pokrčila Carmen rameny.

"Ok, ale pochop, Remusovi jsem to museli říct, vždyť je to takovej náš vlč.." Dal se Sirius do vysvětlovaní.

"Au! Bratr." Dokončil větu až po rázném Jamesově kopanci, na který rágovala Carmen tázavým pohledem, ale James a Sirius si dali práci, aby se mu vyhnuli.

"Crrrrrrr!" Ozval se zvonek znova.

"Tak zajde už někdo otevřít?" Zavolala Jamesova mamka z kuchyni.

"Už jdem!" Zaječeli James se Siriusem dvojhlasně a rozběhli se ke dveřím.

Za chvíli se ozvaly zvuky bouřlivého přivítání. Carmen dál seděla nehnutě na židli a poslouchala Siriusův a Jamesův hlas a pak jeden, který neznala. Byl o poznání jemnější než Siriusův a Jamesův. Remus…Pomyslela si Carmen a postavila se,a by se mohla seznámit. Ale měla jisté obavy. Nebude se na mě dívat skrz prsty, příjme mě tak dobře jako James? Zatřásla hlavou aby obavy vypudila a otočila se k nově přicházejícímu hostovi.

"Ahoj, ty budeš Carmen, že? Kluci mi o tobě hodně psali!" Usmál se na ni Remus když došel až k ní a podal jí ruku.

Carmen si ho prohlédla. Byl jen o pár centimetrů větší jak ona. Na sobě měl modré, pohodlně vyhlížející triko a vytahané džíny. I přesto všechno ovšem bylo vidět, že jeho postava je svalnatější, než třeba Jamesova. Vzhlédla a podívala se mu do očí barvy tekutého karamelu. V
očích se zračilo dobro a klid, ale také unavenost a byly tam i stopy bolesti. Jeho obličej měl téměř dívčí rysy, ovšem drobné ranky na jeho tváři jako by obličeji vynahrazovali ostřejší rysy. Všimla si, že od spánku až k oku se mu táhne rudá čára, která byla ještě čerstvá, ne straší než 4 dny. Zakýval hlavou aby si z obličeje odhodil pramen medových vlasů se zlatými odlesky.

"Ahoj a ty Remus, že? Taky mi o tobě hodně říkali." Pokusila se Carmen usmát přirozeným úsměvem.

"Doufám, že jen to dobré." Podotkl Remus se smíchem a opatrně její ruku pustil.

"Jasně že jen to dobré, co jiného od prefekta." Zasmál se Sirius a objal Remuse kolem ramen.

"Kuš, čokle!" Zašklebil se na něho Remus.

"Hele, paroháči, dívej jak mi říká!" Zavrněl smutným hlasem Sirius na Jamese.

"Já ti dám paroháče!" Zasmál se James a jak Remusovi tak Siriusovi rozcuchal vlasy.

Carmen měla podezření, že ty svoje si už víc rozcuchat ani nemohl.

"Hele hoši, nehte toho a pojďte jíst, udělala jsem tvé oblíbené jídlo Reme, řízky!" Zavolala na
kluky Carmenina máma.

"Řízky!" Zaslintal Sirius a vyrazil vpřed.

"Hej, ty jsou taky pro mě!" Postěžoval si Remus a rychlostí blesku vyrazil za ním.

James se rozesmál a rozběhl se za nimi. Ve dveřích kuchyně se ale otočil na stále stojící Carmen.

"Pohni, nebo nám to všechno sní!" Upozornil jí, rozběhl se znova k ní, chytl jí za ruku a vyrazil
směr kuchyně.

"ŘÍZKY!" Zaječel přitom bojovně.

____________________
"Co tohle." Navrhla Carmen.

"Miluji tvé vlasy jako plameny
chtěl bych být tvými rameny"

"To je dobrý!" Pochválil ji James a hned si to zapsal.

Právě se mačkali v obyváku na gauči-Carmen, Sirius, James a Remus, břicho plné řízků, bramborové kaše a mrkvového salátu a Carmen plnila svůj slib a pomoci s básničkou. Prvně jí to moc nešlo, ale Jamesův nábožný pohled a hltání každého slova ji ujistilo, že i když je báseň spíš průměrná, je to to nejelpší co kdy četl. Jestli vůbec někdy někdo z nich něco četl…

"Rozhodně je to lepší než Siriusovo-dej si chlupy na stranu, ať se ti tam dostanu!" Ujistil ji Remus a Sirius uraženě nafoukl tváře.

"Takže co zatím máme? Jamesi, přečti to!" Pobídnul pak Jamese Remus.

"Lily miluji tě víc než sebe,
jsi mé průzračné nebe!
Miluji tvé oči kočky
tvou pleť jak tančící sněhové vločky!
Miluji tvé vlasy jako plameny,
chtěl bych být tvými rameny!"

"Zní to dobře!" Usmál se Sirius.

"Jo." Souhlasila Carmen.

"Teď tam ještě napiš tvůj oddaně milující James a je to!" Dodala a usmála se.

"Jsi skvělá!" Vyskočil James, shýbl se k Carmen a objal mne.

"Jo, jsi hotový básník, mohla by ses tím živit!" Poplácal ji Remus po rameni.

"Jo, mohla bys psát holkám který bych chtěl sbalit!" Zapřemýšlel nahlas Sirius.

"Na to by jí jeden život nestačil!" Zasmál se James a Remus se přidal.

Sirius uraženě nafoukl tváře, ale pak se taky rozesmál. I Carmen se na tváři usídlil úsměv. Tak takový je to pocit, mít bratry…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka Druhá šance?

Ano moc! 90% (27)
Ujde... 6.7% (2)
Moc ne 3.3% (1)
Vůbec! 0% (0)

Komentáře

1 Ar-lee Ar-lee | Web | 11. srpna 2009 v 19:15 | Reagovat

Hezký, fňuk. Líbí se mi, jak poznává, co to je mít rodinu. Ale já furt trvám na Poutu!!!!! :-D

2 Hope Hope | Web | 11. srpna 2009 v 19:27 | Reagovat

krásná kapitolka...vážně moc hezká...jsem zvědavá, jak to bude pokračovat =o)

3 wladka wladka | 11. srpna 2009 v 19:45 | Reagovat

to e krasne..naozaj nemam slov
krasa....mnoo to s mrkvou a Sirim nemalo chybu

4 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 11. srpna 2009 v 23:41 | Reagovat

Hezké...:) Ta Siriusova básnička mě vážně rozesmála:D Chtěla bych ti ale doporučit, abys víc dbala na pravopis a to, co píšeš, si radši ještě jednou přečetla - každý sice udělá chybu (a já zrovna nemám moc co mluvit), ale ty jich tam máš jak mraku...
Neber to prosím nějak negativně, je to jen dobře míněná rada:)

5 alexeja alexeja | Web | 12. srpna 2009 v 9:17 | Reagovat

Já si to po sobě i čtu, ale bohužel chyby jsou mé druhé jméno :D A to to dokonce píšu ve wordu :D A pořád mám 1 z Čj, zvláštní, co? :D Jinak se pro příště vynasnažím, aby to bylo lepší :D

6 Lucy-y Lucy-y | Web | 13. srpna 2009 v 11:16 | Reagovat

krásný :) strašně oc se těším na pokračování :) a moc děkuju za všechny tvoje komentáře

7 Christienka Christienka | Web | 13. srpna 2009 v 18:49 | Reagovat

jéé,kráásný,jsem zvědavá,jak to bude pokračovat

8 Kalamity Jane Kalamity Jane | Web | 14. srpna 2009 v 19:59 | Reagovat

krásna kapitola a super poviedka....

9 Gaia Gaia | Web | 23. srpna 2009 v 15:16 | Reagovat

Ta básnička je nejlepší :D a Sirius mě dostává xD ale ten kousek s tou mrkví je taky senzační, těším se na další kapitolu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama