Přiznání

19. srpna 2009 v 21:52 | alexeja |  Jednorázovky HP a jiné
A mám tu pro vás slibovanou jednorázovku. Původně se měla jmenovat jinak, ale nakonec jsem se přiklonila k tomuhle názvu. Můžu snad jen říct, že je trošku divná a možná moc sladká..Ale to posoudíte nakonec samy Hezké čtení!!

Přiznání

"Tak kterou dneska?" Zapřemýšlel nahlas Sirius mezitím co dosedával na barovou židli.

"Moc tlustá,moc hubená, moc velký nos, moc zrzavá….." Přejížděl očima po dívkách v místnosti.

"Hej!" Ozval se z vedlejší židličky James.

"Co?" Nechápal Sirius.

"Zrzavá je roztomilá…" Ohradil se James.

"A Lily je roztomilá…." Pokračoval zasněně.


"Že si nedáte pokoj…" Zamumlal Remus aniž by zvedl hlavu od knížky.

"Proč? Cožpak je špatné že si hledám slečnu na…" Ospravedlňoval se Sirius.

"Na jednu noc!" Dokončil James s úšklebkem.

"Chudák holky! A to kdyby tušili, že jsi čaroděj!" Odfrkl si Remus.

"No tak, Remí, tobě k životu stačí knížka, mě dívka!" Zašklebil se Sirius a znovu očima přejížděl po dívkách v místnosti.

Žádná mu ale nepřipadala dost pěkná, na každé byla očividná chyba. Pomalu už to chtěl vzdát když si všiml zadního stolu u malého okna. Seděla u něho nějaká blonďatá dívka. Sirius po ní zabrousil očima. Její husté, blonďaté vlasy jí sahaly těsně po ramena, kde se mírně vlnily a vytvářely tak roztomilý dojem. Měla dokonalý obličej, možná až moc bledý, ale to Siriusovi nevadilo. Škoda jen, že její oči zakrývaly temné sluneční brýle. V uších se jí houpaly dva stříbrné kruhy a na krku malé stříbrné srdíčko. Oblečená byla do letních modrých šatů a přes ramena měla přehozený tmavě fialový šátek. Její hlavy byla skloněná, v rukou knížku.

Sirius se mlsně oblízl.

"Mám ji!"

Prohlásil pak nadšeně a vyrušil tak hovor zbývajících dvou pobertů.

"Koho?" Nechápal James.

"Ji!"

Ukázal Sirius směrem k sedící dívce.

"Vau! Fakt kus, ale na Evansku nemá.." Zhodnotil James a znova se ponořil do snění o dívce s rudými vlasy.

"Tak já jdu!" Oznámil Sirius a vstával ze židle když ho Remova ruka chytla za bok.

"Ta dívka je.." Snažil se Siriusovi něco sdělit, ale ten jen nahodil bezstarostný úsměv a byl pryč.

"Jak tohle dopadne." Povzdechl si Rem a naklonil se ke svému brýlatému kamarádovi, aby aspoň mu sdělil svůj postřeh.

"A do háje!" Vyjekl James a podíval se na Siriusovu osobu jak dosedá na židli vedle dívky.

"Ahoj! Můžu si přisednout?" Zeptal se Sirius a aniž by čekal na odpověď se posadil.

Dívka zvedla hlavu směrem k Siriusovi, pokynula mu hlavou na pozdrav a znova se sklonila ke knize. Sirius byl překvapen, většina dívek byla mimo jen co ho viděla, ale na ni zřejmě jeho vzhled nezapůsobil. Rozhodl se to napravit.

"Jmenuji se Sirius Black a ty krásko?" Pohodil laškovně hlavou.

"Angela Coopová." Odvětila dívka mírně otráveným tónem aniž by zvedla hlavu.

Cože?Začínal v duchu panikařit Sirius, ale jinak na sobě nedal nic znát.

"Jméno Angela pro anděla!" Pokusil se znovu nahodit konverzaci.

Tentokrát Angela hlavu zvedla, ale nijak pěkně se u toho netvářila.
"
Hele, já vážně teď nemám náladu na tvý kecy, takže jestli ti jde jen o tohle, tak mě neotravuj, musím si ještě něco dočíst!" Řekla a znovu hlavu sklopila.

Sirius jako omámený vstal ze židle a došel až ke klukům. To bylo úplně poprvé v životě, co ho nějaká kočka odmítla. A k jeho překvapení se kluci tvářili, jako by to celé už od začátku tušili.

"Nepochodil jsi co?" Poplácal ho James po zádech sotva Sirius dosednul na židli.

"Jo, já to nechápu, jakto že jsem se jí nelíbil? Je snad slepá?" Zamumlal stále vykolejený Sirius.

"Je." Dostalo se mu odpovědi.

"Co???" Nechápal Sirius.

"Ta holka je s-l-e-p-á!" Slabikoval Remus.

"Ale vždyť čte!" Prohodil zmateně Sirius.

"Jen se pořádně podívej!" Naváděl ho James.

Až teď si všiml že Angele po stránkách kloužou prsty a její ústa se u toho jemně otvírají.

"To je kniha pro nevidící!" Poučil ho James.

"Takže je slepá? To proto mě nechce?" Otočil se na své dva kamarády Sirius.

"Už to tak bude!" Kývl Rem na souhlas.

"Aha! Takže proto! Ale já se jen tak nevzdám!" Zvedl Sirius vítězně hlavu.

"Co?" Ozvalo se dvojhlasně.

"Ať je slepá, nebo ne, já ji dostanu!"
_________________________________

Sirius zhrzeně dosedl na židli a hodil do sebe panáka pomerančového džusu.

"Takže zase neúspěch." Konstatoval kysele James.

"Po kolikáté už?" Otočil se pak na Rema.

"Po dvacítce jsem to přestal počítat!" Ušklíbl se Remus a nasadil přemýšlivý výraz.

"Ale podle toho, že sem chodíme den co den a Sirius se pořád nevzdal.." Chvilka napětí.

"Řekl bych, že se zamiloval!" Dal důraz na poslední slovo.

Sirius sebou trhl, ale jinak nic neřekl.

"Blbost!" Zasmál se James.

"Jen ji prostě chce ulovit, je první co mu nepodlehla, nic jiného v tom není, náš casanova se prostě nemohl zamilovat!"

Sirius mlčel. Bylo by všechno v pořádku, pokud by měl James pravdu, ale.Sirius se začínal cítit zmatený. Den co den tu seděl, den co den se tu pokoušel Angelu sbalit a den co den odcházel s neúspěchem. A přesto, nebo možná právě proto kudy chodil, myslel na její blonďaté vlasy, rozkošnou tvář a oči, jenž nikdy vlastně neviděl, jelikož byly vždy schovány za černými brýlemi. Pomalu se ho začal zmocňovat pocit, že Prudce zatřásl hlavou! Nesmysl!

"Žádná láska!" Řekl pak nahlas a Rem pokrčil rameny.

Tváří se jako by to věděl, zatracenej vševědoucí Remus!

"Hele, co kdybychom si šli domů zahrát famfrpál, tady to už mě nudí.." Navrhl James.

"Ok." Kývl Remus vzal si svou (všudypřítomnou) knížku a spolu s Jamesem se vydali k východu.

"Ty nejdeš?" Otočil se ještě ve dveřích na Siriuse.

"Ne, ale přijdu.. brzo." Kývl na ně Sirius a už jen sledoval jejich záda jak mizí v nedohlednu.

Seděl tam ještě hodinku, dokud neviděl, jak se Angela zvedá, bere do ruky svou slepeckou l a odchází k východu. Chvíli přemáhal pokušení jít za ní, ale dovedl si živě představit jak by to dopadlo. Určitě by ho odehnala, v horším případě by ho praštila knihou přes hlavu. Po chvíli se ale také zvedl a zamířil pryč. Šel jen chvíli než uslyšel z postranní uličky hlasy.

"Nehte mě! Udávám vás na policii!" Slyšel známy hlas a zůstal zaraženě stát.

"A koho pak bys asi tak popsala když jsi slepá jak právě narozené štěně!" Zasmál se slizký hlas.

"ÁÁÁÁÁÁ!"

Teprve tenhle křik probudil Siriuse ze snění, byl si jist že tento hlas patří Angele a že se jí zřejmě někdo pokouší okrást, nebo něco horšího..Mnohem horšího! Jeho nohy se samy rozběhly za hlasem.

Když konečně doběhl, uviděl jak Angela stojí u zdi a sápe se na ni nějakej odpornej strarej dědek. Cítil jak jím prostupuje zlost, jak ho naplňuje, dřív, než si to kdo stačil uvědomit, dřív než si ho stačil dědek všimnout ho jedním máchnutím uvedl do bezvědomí. Zůstal zaraženě stát, když si uvědomil že malá kapka jeho já chtěla, aby použil zakázanou kletbu. Kletbu smrti.

"Kdo je tam?" Uvedl ho do reality Angelin hlas.

"Já, šel jsem kolem a slyšel jsem to…" Řekl Sirius a přispěchal Angele na pomoc.

Všiml si že na sobě nemá brýle a tak se poprvé mohl pokochat nádherou jejích očí. Očí barvy nebe před bouřkou. Tak nádherně temně modré oči Sirius ještě neviděl. Jako ve snu se sehl a podal jí brýle, které si okamžitě nasadila. Zamrzelo ho to, ale nedal na sobě nic znát, jen se znovu sehl, tentokrát pro slepeckou hůl.

"Děkuji." Uslyšel tichý a melodický hlas.

"Děkuji ti moc, nebýt tebe byla bych.." Její tvář se zkroutila odporem a zděšením.

Podal jí hůl a usmál se i když to nemohla vidět.

"Já to musel udělat, nesnesl bych pomyšlení že by tě, že by tě…Měl jsem chuť ho zabít!" Přiznal svou slabost.

"Proč?" Angela znovu ztišila hlas.

"To proto, proto že tě…." Kousl se do rtu.

"Řekni to, řekni to!" Naléhala Angela tiše.

"Já, já…"

"Řekni to!" Angelin hlas byl výhružný.

"Já tě miluju, krucinál!" Uniklo Siriusovi ze rtů a dřív než mohl začít panikařit, přerušil ho Angelina otázka.
"Nevadí ti že jsem slepá?!" Zeptala se pochybovačně.

"Ne! Pokud jsi slepá, pak já budu tvé oči, pak tě budu vést, jé tě totiž milu.." Než stačil Sirius větu dokončit, přitiskly se k jeho rtům ty její.

Chutnaly slaně, po slzách šstí které Angele padaly z nevidomých očí.

"Taky tě miluju!" Zašeptala mezi polibky.
____________________________

"Tý jo, měls pravdu Reme, on se fakticky zabouch!" Přikývl udiveně James a podíval se obdivně na Rema.

"Já mám vždycky pravdu!" Zašklebil se Rem a snažil se ignorovat to, že se právě vznáší na koštěti 30 metrů nad líbající se dvojicí.

"Ale že jsem ho k tomu přiznání museli donutit zrovna takto…" Kousl se pak James provinile do rtu.

"Jestli to zjistí.." Dodal pak.

"No, asi to zjistí. Za chvíli totiž přestane účinkovat mnoholičný lektvar a Petr bude zas vypadat jako Petr a Sirius nás oba za.."

"KLUCI!!!!!!!!!!!!!!!!!!" Vyrušil je z konverzace nad míru nasraný hlas pod nimi.

"Oou." Zabědoval Remus.

"Mizíme!" Zavelel James.


 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 19. srpna 2009 v 22:23 | Reagovat

To bylo boží! Celou jednorázovku jsem byla zvědavá, jestli ji dostane nebo ne a pak ten závěr... ten byl úžasný!:)

2 Gaia Gaia | Web | 20. srpna 2009 v 12:27 | Reagovat

Super :D

3 wladka wladka | 20. srpna 2009 v 16:30 | Reagovat

to je jaja odkur poviedka
ale bolo to pekne ale ten koniec nemal chybu...si viem zivo predstavit to ako musel vyvadzat sirius po tomto zisteni
fakt super

4 Amy P. Amy P. | Web | 20. srpna 2009 v 21:04 | Reagovat

:D ...dobrý

5 Hope Hope | Web | 20. srpna 2009 v 22:12 | Reagovat

ten konec neměl chybu =oD ostatně celá povídka byla skvělá =o)

6 Nakira Nakira | Web | 13. září 2009 v 19:56 | Reagovat

Tak to bylo kruté ale vtipné :D Docela jsem se nasmála. A promiň, že jsem tady dlouhou dobu nebyla. Hned, co najdu čas si všechny povídky přečtu :-)

7 wal wal | 10. ledna 2010 v 21:43 | Reagovat

fakt pěkná povídka... jednoduchá, krátka, vtipná a nenudí skvěle napsané...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama